Ôsmy deň

Z filmu Osmý den mám pocit, že ho jeho filmový tvůrce Jaco van Dormael dělal v tónu politicko-společenské korektnosti humanismu. Humanismu druhu hlasitého, snaživého a pokryteckého, aby se zalíbil společenským autoritám a halasnému přitakávání. Potřeba uvědomovaní si a následné prezentování lidské podstaty jedince a skutečného hodnotového životního žebříčku tu bude vždy po celou dobu trvání kapitalistického náboženství. K tomu přidaná hodnota s úctou k mateřství a lásce se proměňuje v těžkopádné pokusy o vzletný poetismus. Autor mě nepřesvědčil o své upřímnosti, či nadání, spíše o vrozeně bezelstné podbízivosti. Dané téma jsem viděl zpracované originálnějším, sugestivnějším i naléhavějším způsobem. Film má působnost pozérského manifestu pokryteckého humanisty spotřebně-kulturního prostředí a neumím ho přijmout s nadšením a chvalozpěvem. Hlavní postavou je úspěšný bankovní manažer Harry (zajímavý Daniel Auteuil) v samotě po ztrátě rodinného štěstí. Spoluhráčem na dvouvrstvé cestě je postižený Georges (Pascal Duquenne) v samotě absence citů a lásky. Jeden se nedokáže vyrovnat s odchodem manželky a dětí, ten druhý s neschopností přiblížit se sladkým plodům citů a chtíče, který je náhradou za nepřítomnou mateřskou lásku. A přichází představa o odyseje poznání podle zdeformovaného politicky korektního humanisty. Z dalších rolí: Harryho radikálně odtažitá manželka Julie (zajímavá Miou-Miou), pedantský Harryho šéf a ředitel banky (Henri Garcin), v halucinacích zjevující se Georgesova matka (Isabelle Sadoyan), Georgesova ženská spřízněná duše Nathalie (Michele Maes), Georgesova setra s vlastním životem Fabienne (zajímavá Fabienne Loriaux), Harryho malé dcerky Alice (Alice van Dormael) a Juliette (Juliette Van Dormael), či pěvec optimismu Luis Mariano (Laszlo Harmati). Lidskost je důležitá. Lidskost nemá nic společného s politicky korektním humanismem! (01.01.2017)

Film, který zcela prvoplánovitě útočí na city a dělá to nesmírně obratně. Všechny zdejší výtky chápu a přijímám, ale to všechno mi došlo až dlouho dlouho po shlédnutí filmu, který si se mnou dělal, co chtěl, věřil jsem mu od začátku do konce. Já vim, byl sem přecitlivělej puberťák, ale stejně to bylo boží... (26.12.2007)

Po delší době film, kterému to plné hvězdičkové souhvězdí dám. Jste manažer, který učí lidi, jak úspěšně zvládat bankovnictví a vůbec svět obchodu a financí? Jste dobrý? Dokonce velmi dobrý? Odešla vám manželka s dvěma malými dcerkami a když konečně jedou taťkovi na návštěvu, vy je i přesto zapomenete vyzvednout na nádraží, protože pracovně nestíháte? A co když jednou večer ve stresu srazíte černého labradora, ke kterému patří v opuštěné krajině slušně oháknutý mentálně retardovaný hoch? Jo...změní vám život.. Tenhle film netlačí na pilu, je o tom, že když hledáme a přesto nenalézáme, může zázrak přijít. Neboť osmý den Bůh stvořil George....Dlouho ve mně odeznívala směsice pocitů. Nádherný film. (02.09.2016)

Krásny a neuveriteľný príbeh o dospelom chlapcovi, ktorý nikdy skutočným dospelým nebude. Neuveriteľnosť mu môžeme ľahko odpustiť, to sa v takýchto príbehoch ani neočakáva. Hľadanie pochopenia je jeho jediným cieľom a vie, že ho nájde jedine u svojej mamy a tak sa dokáže rozhodnúť ju hľadať na vlastnú päsť. V kontraste so skutočnosťou a bežnými starosťami sa filmom prelínajú snové fantazijné pasáže a ukazujú svet celkom iný, taký, aký si hlavný hrdina vysníval, kde neplatia ani gravitačné zákony. Veľké uznanie patrí aj režisérovi a štábu, ktorý pracoval s hercom s Downovým syndrómom a teda to nemuselo byť vôbec jednoduché. Náladovo by som film viac ako k Rain manovi zaradil skôr medzi Prelet a Nedotknuteľných. (21.03.2013)

Mistrovské dílo z dílny Jaco van Dormaela. Přesvědčivé herecké výkony v dojemném příběhu. Mentálně postižený Pascal Duquenne (cena za mužský herecký výkon na MFF v Cannes 1996) v nezapomenutelné roli Georga...V další hlavní roli exceluje Daniel Auteuil, možná ve svém nejlepším hereckém výkonu vůbec. (09.03.2005)