Ôsmy deň

Po delší době film, kterému to plné hvězdičkové souhvězdí dám. Jste manažer, který učí lidi, jak úspěšně zvládat bankovnictví a vůbec svět obchodu a financí? Jste dobrý? Dokonce velmi dobrý? Odešla vám manželka s dvěma malými dcerkami a když konečně jedou taťkovi na návštěvu, vy je i přesto zapomenete vyzvednout na nádraží, protože pracovně nestíháte? A co když jednou večer ve stresu srazíte černého labradora, ke kterému patří v opuštěné krajině slušně oháknutý mentálně retardovaný hoch? Jo...změní vám život.. Tenhle film netlačí na pilu, je o tom, že když hledáme a přesto nenalézáme, může zázrak přijít. Neboť osmý den Bůh stvořil George....Dlouho ve mně odeznívala směsice pocitů. Nádherný film. (02.09.2016)

Pan manažer potkal svého světlonoše a ten mu změnil jeho stereotypní život a ukázal cestu. Harry setkání s tak čistou duší, jako byl George, potřeboval, aby mohl konečně otevřít oči. Velmi příjemný a citlivě natočený snímek. Ani mi nepřišlo, že je tak dlouhý. Ponořila jsem se do něj a nechala se jím pohltit. Hrátky s kamerou byly taky příjemné a Georgovi představy byly kolikrát dětsky naivní, ale to bylo tou jeho čistou a nezkaženou duší a opravdovostí. (01.04.2015)

Tak trochu jiny Rain man. Chlapik je prepracovany, ma zvraceny hodnotovy zebricek a do toho vseho se mu do zivota priplete handikapovany Georges a vydaji se spolu na zivotne dulezitou road-movie. Gorges ma moc rad cokoladu a svoji maminku, Harry miluje sve deti a manzelku. Oba pri sve spolecne ceste zjistuji, ze nemuzou mit vsechno. Skvele jsou zejmena Georgeovy fantazie (napr. ta, ktera zacina malou myskou), kterou jsou ohromne silne a zaroven Georgovy ukazuji svym zpusobem skutecny svet. Nakonec bych rada jeste zminila zcela neuveritelne finale (hlavne mongolska scena a pout a uplne finalni scena s Georgesem). Zkratka Le Hutieme jour si me ziskal a nemaly podil na tom ma i Daniel Auteil. (05.09.2011)

Z filmu Osmý den mám pocit, že ho jeho filmový tvůrce Jaco van Dormael dělal v tónu politicko-společenské korektnosti humanismu. Humanismu druhu hlasitého, snaživého a pokryteckého, aby se zalíbil společenským autoritám a halasnému přitakávání. Potřeba uvědomovaní si a následné prezentování lidské podstaty jedince a skutečného hodnotového životního žebříčku tu bude vždy po celou dobu trvání kapitalistického náboženství. K tomu přidaná hodnota s úctou k mateřství a lásce se proměňuje v těžkopádné pokusy o vzletný poetismus. Autor mě nepřesvědčil o své upřímnosti, či nadání, spíše o vrozeně bezelstné podbízivosti. Dané téma jsem viděl zpracované originálnějším, sugestivnějším i naléhavějším způsobem. Film má působnost pozérského manifestu pokryteckého humanisty spotřebně-kulturního prostředí a neumím ho přijmout s nadšením a chvalozpěvem. Hlavní postavou je úspěšný bankovní manažer Harry (zajímavý Daniel Auteuil) v samotě po ztrátě rodinného štěstí. Spoluhráčem na dvouvrstvé cestě je postižený Georges (Pascal Duquenne) v samotě absence citů a lásky. Jeden se nedokáže vyrovnat s odchodem manželky a dětí, ten druhý s neschopností přiblížit se sladkým plodům citů a chtíče, který je náhradou za nepřítomnou mateřskou lásku. A přichází představa o odyseje poznání podle zdeformovaného politicky korektního humanisty. Z dalších rolí: Harryho radikálně odtažitá manželka Julie (zajímavá Miou-Miou), pedantský Harryho šéf a ředitel banky (Henri Garcin), v halucinacích zjevující se Georgesova matka (Isabelle Sadoyan), Georgesova ženská spřízněná duše Nathalie (Michele Maes), Georgesova setra s vlastním životem Fabienne (zajímavá Fabienne Loriaux), Harryho malé dcerky Alice (Alice van Dormael) a Juliette (Juliette Van Dormael), či pěvec optimismu Luis Mariano (Laszlo Harmati). Lidskost je důležitá. Lidskost nemá nic společného s politicky korektním humanismem! (01.01.2017)

Asi teďka budu tady za necitu, žánr road movie mám rád, ale tyhle sentimentální dojáčky o přátelství s psychicky postiženým člověkem mi začínají celkem lézt na nervy. Ne kvůli tématu, ale zpracování, jaké problém takového jedince a jeho života výrazně zkreslují a zjednodušují na vtipnou a dojemnou jízdu. Jaco van Dormaelovi patří poklona, že dokázal během natáčení pracovat s hercem, který Downovým syndromem přímo trpěl, bohužel o to víc bych očekával pořádně realistický dojem z filmu a přínosnější vklad v rámci práce s takovým tématem, stejně tak od autorského filmu belgického režiséra bych rád dostal cosi jiného, než sbírku navrstvených tradičních klišé tohoto typu filmů. To samotné vykreslení postiženého Georga jako toho nejúžasnějšího a nejinspirativnějšího člověka na světě, ohledně jehož problémového incidentu v obchodě s obuví má nám schválně ještě později dojít, že to bylo nic oproti tomu, co předvedl jeho „normální“ společník bývalé manželce, mi připadalo až nerealisticky přehnané a vykalkulované. Abych úplně nekřivdil kvalitám snímku, filmařská úroveň je velmi solidní, líbilo se mi více nápadů na fantaskní scény vysněného Georgova světa a tradičně skvělý výkon Daniela Auteuila posouvá moje hodnocení k pevným 3 hvězdičkám. [65%] (31.12.2022)