Okupace

10 dílů, 9 měsíců. 10 x 45 minut plných akčních situací z vysoké mezinárodní politiky. Kdo je hrdinou? Premiér Norska? Ruská velvyslankyně? Śéfka tajných zpravodajských služeb? Členové Svobodného Norska? Investigativní novinář? Dvojí agent Hans Martin Djupvik? Majitelka restaurace? Právníci? Obyčejní lidé? (05.02.2017)

Okkuper vypadá jako by byl založený na nedávných skutečnostech a působí děsivě realistickým dojmem. Konfrontace tichého ruského nátlaku a norského navazování na politiku appeasementu je tu zobrazena nadmíru působivě zejména kvůli pomalému vývoji situace, který nemíří k pozitivní katarzi, ale propadá se do stále větší a bezvýchodnější deprese. Celkovému dojmu napomáhají silné postavy, které jsou značně nevyhraněné, jsou neustále rozervané vnitřními dilematy a vzhledem k nepříjemným posunům situace dochází k vývoji jejich postojů. Důležitý je i fakt, že seriál rozděluje hlavní pohled mezi několik hlavních postav, z nichž každá má své vlastní motivace (většinou nepochopené okolím), ale hlavně každá pochází z odlišného pracovního prostředí. Díky tomu nemá Okkupert problém s kolísavým tempem a nemusí se soustředit jen na politické dialogy, které postrádají sílu čistě politických seriálů jako je House of Cards nebo Borgen. Výtku však lze mít k Djuptvikovi, který v několika prvních dílech funguje jako hlavní tmel mezi jednotlivými zatím nepospojovanými postavami. Jeho neustálá přítomnost a vstup do děje v případě neřešitelných problémů mezi oběma stranami působí po chvíli trochu otravně. Snad jediná scéna, kde se nečekaně nenachází je, když Wenche hovoří se svým lékařem… I když i tam se to „dalo“ čekat: „Bohužel rakovina se již dostala do finální fáze, tohle dokáže vyřešit už jenom Djupvik.“ (11.05.2016)

Představte si, že takový národ, jako zrovna pokrokoví Norové, přijdou na to, že z ropy nemůžou živit celou Evropu věčně a tak ji přestanou těžit a přejdou na alternativní palivo. Co se asi tak stane? No například v tomto desetidílném mini seriálu na ně vlítnou Rusové z pověření Evropské unie a budou je tlačit k tomu, aby zase otevřeli kohoutky a mohli tak lifrovat tuny a tuny ropy do celé Evropy. Jenže toho se chytí parta nacionalistických hovádek, kterým to nebude po chuti a pár těch Rusáků zabijou. V tu chvíli se hodně těžce udržuje mír v celé Evropě, co myslíte? No a tento seriál celý tento proces ukazuje. Jak z hlediska obyčejného člověka, tak z pohledu politika. V obou případech hodně zajímavé náhledy na situaci k posraní a v obou případech tak precizní zpracování, že emoce v něm budete hledat těžce. I tak musím říct, že těch deset dílů za to vysloveně stojí. Norové si brzo uvědomili, že jejich největší příjem je nezastavitelný kolos, za který jsou sice královsky placení, ale zastaví ho až moment, kdy je celý svět doslova vycucne. (30.01.2017)

Hned na začátku seriálu nám je velmi stručně načrtnuta fiktivní zápletka a rozehrává se politický boj Davida a Goliáše. Jakmile diplomatická jednání selhávájí, situace eskaluje v otevřený odpor proti okupantské mocnosti (která by českému divákovi nemusela být uplně cizí). Toť jednoduchá zápletka, ve které se objevuje hned řada postav, se kterými se můžete ztotožnit a postupem času chápat jejich konání, které v žádném z nich neshledávám jako černobílé. Když se pozorně prokoušete vlažným startem, budete si v druhé půlce mlaskat blahem a poslední dva díly se budete modlit za stejně našlapané pokračování. Jako velký fanoušek Nesba nemůžu dát méně jak 85% (03.05.2016)