Je láska láska?

Takéto filmy ako Tillsammans sú pre mňa príliš zvláštne sústo a dôvod je len jeden a to, že sú príliš volné a to vo všetkom. Deje sa v nich veľa zaujímavého, ale postáv je príliš veľa, aby sa človek do toho viac ponoril. Prostredie je zaujímavé a je to ako keby veľko rodinná dráma z dôvodu, že v jednej domácnosti žije viac postáv a tie spolu "interagujú". Niektoré veci môžu pripadať divákom vo filme zvláštne a kedže je ich tam viac na jednom mieste tak v reálnom živote sú skoro nemožné. Možno pred viac rokmi by bola takáto skupina prežila, ale teraz je už spoločnosť ešte viac rozdelená a nájsť skupinu veľa ľudí čo si vyhovuje je už skoro nemožné. Asi Hippies + sex + volná spoločnosť atď ...tak tento film ma teda moc nezaujal, ale kedže som sa zamyslel nad všetkými aspektami a vecami čo sa vo filme stali, nie je naozaj až taký hrozný a teda som hodnotil tak ako vidíte v zátvorke. (Hodnotenie 3,5) (19.04.2016)

V porovnání s předchozím režisérovým snímkem Fucking Amal jsou hrdinové Tillsammans o něco starší a řeší trochu jiné problémy v jiné době. Život v rádoby hippie komunitě, kam přichází Elizabet se svými dětmi, se zpočátku jeví jako jeden velký odvaz. Pak začnou vyplouvat "soukromá dramata", která řeší jednotliví obyvatelé domu, tvořící bizarní směsici složenou z permakulturní hippie dvojice, transsexuála, lesbičky, levičáckého fanatika, apoštolky volné lásky a několika společných dětí. Film je poměrně vtipný, i když závěr na můj vkus až moc happy. Ve švédských hercích se moc neorientuji, ale pokud jste viděli některý film z trilogie Milénium, Michaela Nyqvista v roli Elizabetina manžela určitě poznáte. (30.06.2011)

Len taky zrucny rezisersky priemer, Moodyson sa venujte teme ze zenska usla od chlapa, zobral ju xebe jej surodenec - a taxa odvija pribeh. Teda nic moc, kulisy su akurat dobre, namakane, moderne, nejaky ten vyvoj postav tu je, aj postavy ktore stoja za hovno a za par faciek. Mno ale ja mam svojich kandidatov na kvalitnejsie filmy - prvy Moodyson je este plansi . 55 % (16.06.2019)

Na začátku musím zmínit, že nebýt závěrečné fotbalové scény, hodnotila bych o hvězdu méně. Začátek měl spád, dělo se spoustu věcí, stejně tak konec. Ale ten prostředek byl takový rozvleklý, moc mě nebavil. Hlavně scény mimo jejich komunitu byly nudnější. Všechny děti hrály výborně. Hodně se mi líbilo, jak se všechny vztahy nějakým způsobem daly do pohybu. Tak teda film doporučuji, ale moc od něj neočekávejte a možná budete mile překvapeni :) (14.01.2013)

„Bylo to tak dobrý, měla sem orgasmus! Měla sem svůj první orgasmus za celej život.“ - „Ale, ale...“ - „Jo, já vim, že sem řekla, že to bylo tenkrát, ale to byl...nemyslím si, že tenkrát to byl skutečnej orgasmus. Tohle bylo něco úplně jinýho. Byla to potopa, bylo to něco úplně fantastickýho! Mrzí tě to?“ Což si chce muž od své ženy vyslechnout, zvlášť, pokud předtím přes zeď slyšel, jak silné vyvrcholení s tím druhým chlapem měla…Groteskní, absurdní, úsměvná, i když místy i hořká podívaná. Utopistický život socialistické komunity vystupující proti elitám, měšťáctví je založený na sdílení a svobodě. Což platí i pro „volné“ vztahy, které dokážou být ale i dost komplikované, protože přece nikdo nechce zůstat sám…Díky filmu vím, co znamená si jít „trochu zatesařit“, pochopil jsem, že Pipi Dlouhá punčocha byla obyčejná materialistická kapitalistka, lidé jsou vločkami v kaši, hraní si na Pinocheta je nevinná dětská hra, a Děti z Bullerbynu se dají aplikovat i mimo knižní svět. Závěrečná pasáž je sice naivní, ale příjemně pozitivní, a já filmu ty slušné 4* rád dám. (02.04.2023)