Metallica: Through the Never

Metallica je moje oblíbená kapela. Jeden čas jsem její alba, živáky a videoklipy sjížděl každý den. Na film jsem se těšil, ale moc jsem si od toho nesliboval a taky jsem moc nedostal. Standardní koncert Metallicy (viděl jsem plno lepších) a k tomu zcela zbytečný příběh, který vlastně ani tak moc nedává smysl a je tam úplně navíc. Nejvíc se mi asi líbila scéna, kde v aréně začnou prskat světla a začne hořet, protože to do děje nějakým způsobem zapojilo i dění v aréně a kapelu. Jo a za zmínku stojí taky Kirkova kytara, která odkazuje na film White Zombie s Belou Lugosim. (13.07.2015)

Před dávnými časy, v naší Galaxii, žil jeden mladík, který prošel zajímavým hudebním vývojem. Přes normalizační cajdáky typu Holky z naší školky či Profesor Indigo, začal s nastupující pubertou čím dál více tíhnout k tvrdší hudbě. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let, přes tehdy populární domácí rockové či metalové skupiny (Kern, Arakain, Titanic, později třeba Törr), dospěl k proslulým zahraničním kapelám - Metallica, Sepultura, později drsné deathmetalové grupy jako např. Napalm Death, Obituary, Suffocation, Cannibal Corpse, aby následně v druhé polovině devadesátých let, okouzlen světem filmu, začal koketovat nejprve s orchestrální filmovou hudbou a poté s hudbou klasickou. Přestože je dnes po hudební stránce úplně někde jinde než před čtvrt stoletím, s lehkou nostalgií vzpomíná na dobu, kdy se škádlil s přáteli depešáky, neboť mezi metalisty a depešáky panovala svého času stejná rivalita, jako mezi fotbalovými příznivci Sparty a Slavie. Nechal si tehdy narůst dlouhé, opravdu dlouhé vlasy (až po prdel), i v největším letním parnu nosil černé kalhoty, černé tričko a černý kožený křivák, protože správný metloš by se do jiného vohozu prostě neobléknul! Trvalé následky v podobě nebezpečně řídnoucí kštice mu nyní nezbývá než přehlížet, každý si přece musel projít nějakou formou puberty. Ale přestože je onen mladík dnes mužem v nejlepších letech (čti: osmatřicetiletý stařec) a primárně poslouchá zcela jinou hudbu, nenechal si ujít možnost vrátit se o více než dvacet let nazpět v čase a vyrazil do kina na 3D film Metallica: Through the Never. A udělal moc dobře, neboť kvarteto amerických heavymetalových mágů řádilo jako zamlada! Jediné co se mu příliš nezamlouvalo, byla násilně naroubovaná dějová linka se zfetovaným Dane DeHaanem, naštěstí nezabírala víc než cca čtvrtinu stopáže. A zbytek, zbytek byl čirou ódou na metal, na Metallicu, legendu mezi legendami! Verdikt: chvilkového návratu do svého mládí rozhodně nelituje. A 3D koncert Metallicy doporučuje i Vám! (12.05.2014)

Ačkoliv už hodně dlouho Metallica nevydává dobrý alba a za legendární se dá považovat jen vše před Black Album, i tak je tohle nářez, přestože je to jen lehce vyladěnej záznam z koncertu prostříhanej jakýmsi příběhem. Jeho podbarvení hudbou z koncertu je dobrej nápad a vždycky jsem si přál aby někdo něco takovýho natočil. Celý vystoupení Metallicy je super a klasicky megalomansky provedený ať už zboření sochy Doris nebo elektrický křeslo při Ride the Lightning, musí se jim uznat že show umí udělat. Plus taky za to že se ve filmu objevujou spíš starší songy a z novejch hlavně ty lepší. Někdy si to dám znova. (12.01.2014)

Ja nevim, mozna to ma smysl videt ve 3D, jinak je to uplne k nicemu po vsech strankach. Libovolny z tuctu zaznamu z nejruznejsich koncertu Metallicy na youtube cloveku prinese vetsi pozitek. Na tomhle snimku nechapu spoustu veci, ale kdyz odstranite z koncertu hluk lidi, James zarve "EXIT LIGHT", odmlci se a zazni jen ticho... Poste takovy hodinu a pul dlouhy nepovedeny klip. (25.01.2014)

Nejdříve řeknu tohle: dá se řici, že jsem fanouškem Metallicy. Metallicu a její první 4 alba (Kill´em All, Ride The Lightning, Master of Puppets a ...And Justice for All) mám strašně rád, ale pokud se budu chtít podívat na jejich koncert a užít si ho, tento paskvil vynechám, jelikož zvuková stopa je příšerná. Nechápu, proč zvýraznili basovou linku takovým způsobem, tohle se nedá poslouchat. Za mě je to strašné zklamání. (19.01.2014)