Princezna a bojovník

Tykwer, zde na rozcestí mezi akční Lolou a uměleckým filmem volící cestu atmosférou dosti podobou následujícímu Nebi, velmi pečlivě konstruuje „film o pointě bez pointy“. Hypnoticky poetické hledání lásky předurčené osudem. Zní to hrozně, ale zážitek je to podmanivý. Jednotlivé scény přesně zapadají do zdánlivě jednoduché mozaiky, která jinak než jako celek příliš fungovat nemůže a více než dvouhodinová délka má tím pádem logické opodstatnění. I přes naturalističnost dvou krvavých scén se stále jedná o k divákům milý film. Kvůli tomu sice bohužel malinko trpí závěr jako z bizarní komedie, ale stále se jedná o skvěle vyvážený kompromis mezi pojmy „art“ a „podbízivost“. 80% Zajímavé komentáře: ScreamJay, Radko, tangerine1 (13.05.2006)

Franka Potente mi znovu dokazuje, že mezi herečkami je velkou paní. Tenhle film ale nestojí jen na ní, má toho v sobě víc - sílu, eleganci, se kterou se hlavní hrdina postaví svému stínu, tempo rozhodně ne pomalé, ale ani uspěchané, nenásilně uvedené prostředí blázince v kontrastu se světem, který je jiný...a hlavně tu hudbu. Tykwerovy nápady co se týče muziky jsou nápadné - a přesto ne rušivé, což nechápu, ale prostě je to tak. Zajímalo by mě, jak to ten chlap dělá... 80%!! (05.12.2013)

Film z úplně jiného světa ( ve kterém sestřička na psychiatrii vypadá vedle svých pacientů, jako suverénně největší šílenec. :) ), který mi byl ve všech aspektech cizí a ani jednou ve mně nevyvolal touhu zůstat v něm o něco déle. Furmanna i Franku mam sice rád, ale Tykwer asi nebude moje krevní skupina. (28.11.2016)

Na půl cesty do Nebe. Princezna a bojovník je film, kterému absolutně nechybí "Tykwer touch" a nabízí tak asi vše typické, co lze ve filmech Toma Tykwera najít. Na můj vkus toho ale obsahuje až příliš mnoho. Jako kdyby chtěl Tykwer do filmu nacpat všechny svoje nápady a jejich množství upřednostnil nad jasnou formou. Právě proto působí Princezna a bojovník jako přípravné cvičení na Nebe, na film, který mě uchvátil čistotou formy a jasným a silným rámcem vyprávění. Princezna a bojovník chce vlastně asi říct skoro to samé a v mnoha momentech se to i daří. Jenže příběh je sám o sobě strašně překombinovaný, roztahaný a na můj vkus až opravdu příliš závisí na osudových náhodách (těch bylo tolik, že by je snad i Hitchcock považoval za přehnané). Výrazové prostředky balancují na hraně mezi zvýrazňováním thrillerově pokřivených lidských charakterů (podobný přístup jaký Tykwer zvolil již ve Smrtelné Marii) a osudem předurčené lásky (Nebe). Nejsem si jistý, zda si mix těchto přístupů neřeže sám pod sebou větev. Je však nutné říct, že Princezna a bojovník není v žádném případě špatný film, ba naopak, je to film sršící nápady, filmařským umem a snahou natočit něco jiného, něco tykwerovského. 6/10 (21.02.2018)

Tykwerův poetický svět je svět bláznů, lidí poraněných na duši, svět bez adekvátních reakcí. 1) Zpočátku se mi snímek nelíbil, ale postupně si mě získával. Možná, kdyby měl o hodinu více, bych mu i propadl._____ 2) Líbí se mi wuppertalská Schwebebahn a hezký lyrický konec._____ 3) 35letý skladatel, scénárista a režisér Tom Tykwer, jindy i producent, točí snímky svérázné, které se líbí nebo nelíbí, ale k nimž nezůstanete lhostejní._____ 4) Zaujali mě 28letý Benno Fürmann (Sissin zachránce Bodo) a 34letý Lars Rudolph (pacient Steini, kterého Sissi vyhonila)._____ 5) No...und was mach´ich jetzt? (19.12.2019)