Rozbitý svet

If there's something strange in you neighborhood. Who you gonna call? Call Rufus! Dlouho jsem neměl jasno, jestli mě filmový debutant Norris svými flashbacky, flashforwardy a prolínáním obrazů a zvuků zaujmul, anebo otrávil. Rozhodly poslední minuty, protože pokud máte v sobě alespoň kousek životních zkušeností Archieho, nemohly vás nechat chladným. Jestli má být dětství plnohodnotné, nenechte ho spěchat za dospělostí.. (17.01.2018)

Všichni herci tady šlapou jako hodinky, je to perfektně vybalancované mezi humorem, (nostalgickým) smutkem, i sociálním vyzněním... až na ten konec. Tam se Norris stal obětí přepjatosti, které se mu dařilo tak dobře vyhýbat předtím. Kataklyzmatický závěr, kde jedna chyba spustí řetězec neštěstí všech ostatních postav je specialitou A. G. Inarritua, jenže v jeho filmech (Amores Perros, 21 gramů) se postavy prakticky neznají a výsledná kauzualita nepůsobí tak přímočaře. Proto vedle něj působí Rozbitý svět poněkud přímočaře. Nešťastná je hlavně režisérova snaha co možná doslovně uzavřít svůj příběh a všechny jeho linie. Kdyby film končil scénou, kdy vyjde ven Rothův zakrvácený soused a zhroutí se u auta, nejen, že by to podpořilo interpretační nejednoznačnost, která je pro každé umělecké médium klíčová (zdravíme Wolfganga Isera a Kostnickou školu), ale byl by to i efektní návrat na začátek filmu, k jeho první scéně. Namísto narativní elipsy se dočkáme naivní, rádoby snové scény z kómatu, která málem poslala do kómatu mě. (14.08.2014)

Skoro bolestivý tenhle film dokoukat, hlavně kvůli bezpráví dějící se nevinným lidem. Ve filmu je celkem jasně definovaný dobro & zlo (až na pár okamžiků, které to trochu rozostří), což mi nevadilo samo o sobě, ale spíš kvůli tomu, že film kvůli tomu působil trochu neuvěřitelně - fakt divný, že by jim to tak dlouho procházelo. Ze silných čtyř hvězd na slabé čtyři to pak srazil příliš "doslovně-metaforický" konec, ten mi přišel opravdu hodně navíc. (11.09.2016)

Obyčejně neobyčejný snímek, který je svým vlastním způsobem naprosto realistický, přinejmenším tak působí. Je pravda, že poslední část mi přišla už lehce nadsazená a film by mi přišel lepší bez ní, ale taky je pravda, že se do snímku hodila z hlediska toho, jak jednotlivé zápletky gradují. Příběh, který má divák možnost sledovat, je složen z několika samostatných příběhů, které se navzájem doplňují a ovlivňují. Jednotlivé rodiny žijící nedaloko od sebe, každá má svůj příběh, historii, problémy a radosti. Herecké obsazení je skvělé, nedokázala bych si představit lepší Cillian Murphy, Tim Roth a Rory Kinnear předvádějí vážně obdivuhodné výkony, také musím zmínit, že se povedlo vybrat i dobré obsazení do dětských rolí. To co mě ale na tomhle snímku zaujalo asi ze všeho nejvíce je jeho pojetí. Nádherná kamera zaměřená na detaily v prostředí, což ve výsledném dojmu navozuje ještě větší autentičnost. Tímto tedy znovu vyzdvihuji práci Roba Hardyho. Scény jsou velmi šikovně sestříhané a doplněné zvukem- popřípadě (což se mi hodně líbilo) beze zvuku. A nesmím zapomenout na opravdu povedený soundtrack. Za mě to jsou silnější tři hvězdy. (11.05.2013)

Další z řady výborných malých/velkých britských filmů... Jistá nedotaženost jednotlivých dějových linek/postav mi v tomto případě vůbec nevadí, protože se jedná o jednoznačně pocitový film... radost, smutek, vztek, beznaděj, naděje... v průběhu filmu se jich v divákovi vystřídá opravdu dost... Silné sociální drama, perfektní Eloise Laurance v roli Skunk! (10.03.2013)