To dievča musíš milovať

Návrat režiséra k obľúbenému žánru v prvom skutočnom projekte po dvanástich rokoch, určenom pre kiná, vyvolal veľké očakávania. A do istej miery oprávnene - námet, hviezdne obsadenie a bláznivé trailery sľubovali plnotučnú komediálnu zábavu. Výsledok však tak rozhodne nepôsobí a skôr vyvoláva otázku, či na to vôbec Bogdanovich ešte má. Kde sa teda stala chyba? Skutočnosť zamrzí o to viac, že si To dievča musíš milovať už od prvej sekundy systematicky pripravuje pôdu i diváka. Nadšenie však čoskoro vyprchá. Bogdanovich totiž akoby zabudol, čo robí komédiu komédiou, predovšetkým screwball komédiou - a to je svižné tempo a nápaditosť. Nech sa herci snažia ako chcú, ospalá konzervatívna réžia film sťahuje hlboko do priemeru. Relatívne inteligentné dialógy, akokoľvek často hrnúce sa rýchlo za sebou, sú miestami neobratné a nikdy sa nezmenia v skutočnú kanonádu vtipov, neúprosne bombardujúcu diváka. Zúfalú absenciu akejkoľvek osobitosti čiastočne vyrovnáva len chémia medzi hercami. Viac v recenzii. (08.05.2015)

Ten typ komedie, která někomu přijde nestravitelná, někdo ji v množství odkazů na jiná filmová díla a sebeuvědomění považuje za geniální. Je pravda, že zápletky v některých filmech vypadají poměrně trapně a banálně a někomu může připadat, že tady tomu není jinak. Druhá věc je, že na přestřelených zápletkách a nečekaných zvratech je Je prostě báječná záměrně postavena. Do tagů bych přidal milostný šestiúhelník. (04.01.2016)

Je osobitá, sebevědomá, svobodomyslná, nezávislá ... a snad i trochu lehkovážná - brilantní konverzační hříčka, která si dokáže poradit doslova v každé situaci ... a ještě se přitom dobře pobaví. Nechce na vás za každou cenu udělat dojem - je spokojená sama se sebou a minulost, přítomnost i budoucnost vidí v růžových barvách. Vypráví o jedné přičinlivé dívce, která věřila na zázraky ... a taky o krmení veverek. (01.12.2016)

Kdepak, nemůžu to režiséru Bogdanovichovi udělat a hvězdičky tentokrát nenadělím. Byl bych příliš skoupý a Bogdanovich je u mě zapsaný jako režisér výborných společenských dramat, jako bylo Poslední představení nebo Papírový měsíc. Tentokrát jsem ale už po pár minutách cítil, že to skřípe. Natočit konverzační film, kde jsou odbyté dialogy, to je cesta do pekel. Obsazení Owena Wilsona je v mých očích v podstatě diagnóza, protože s filmy, kde získá výraznější part, se pravidelně míjím. Nevím, jestli je to tím, že má smůlu na role, nebo je mi tak protivný jeho kukuč ňoumy, ale chemie mezi mnou a jím prostě není. Zhlédl jsem bez zájmu polovinu snímku a uvědomil si, že mi s největší pravděpodobností nedá druhá půle víc než ta první, a s klidným svědomím jsem se dokoukání vzdal. Tuhle komedii považuju za typický případ snímku, který ve mě vyvolává pocit bezradnosti všech zúčastněných, kteří se podíleli na natáčení. Jak už tady v nějakém komentáři padlo, asi nejzajímavější je změna účesu Jennifer Aniston, kterou jsem v prvním momentě ani nepoznal. Je to od Friends poprvé, kdy jsem cítil, že se od Rachel odpoutala i vizáží. (08.12.2016)

I. Poots je naprosto nádherná a už jenom pro ni bych ty tři hvězdy obhájila. Jinak celkem film, který ve vás moc emocí nezanechá. Takový ten snímek, na který si za pár dní nevzpomenu. Nic strašného, koukat se na to dá, ale určitě nešílí originalitou. Humor je pro mě dost na hranici. Ale nijak mě to nepoznamenalo. 2,5 * (10.10.2015)