Legenda 17

Poprvé v životě jsem fandil sborné. Zjednodušený scénář se dá omluvit legendickým zpracováním, ale v závěru film působí (asi nechtěně) trochu jako parodie (sledování utkání s Kanaďany v nemocnici, ve vězení, maskérská práce u herců, kteří představují kanadské hokejisty...). Motivace přečíst si nějaký životopis o Charlamovovi. (13.07.2017)

Kdo by tohle jméno neznal.... Vlastním jménem Valerij Borisovič Charlamov, legendární sovětský útočník, vynikající střelec, který spolu se svými spoluhráči s útoku (Michajlov, Petrov) tvořili doslova a do písmene zabijácký, hokejový útok, který své soupeře povětšinou drtil jako suchý rohlík na strouhanku. Většina protivníků již při během první třetiny prohrávala minimálně o tři góly a takový zápas se pak otáčel hodně těžko. Moc dobře si na ně pamatuju. Tenhle film mapuje osud této " legendy " od roku 1967, jeho vztah s legendárním trenérem Tarasovem a končí prvním utkáním " století " , mezi tehdejším výběrem z NHL a výběrem Sborné, který přepsal hokejové dějiny. Není to rozhodně film bezchybný, kdy hlavně první půlka byla skoro o ničem, ale tohle se naštěstí rozjede v té druhé, kde i přes pochopitelnou dávku patosu a také tendenčnosti je hlavně první utkání zajímavě natočeno a určitě to pro mě byla zajímavá exkurze do teď už hokejového dějepisu. Dnes už je úplně jedno, že hráči z NHL tuhle sérii nakonec vyhráli ( hlavně díky Charlamovovu zranění), kdyby věděli, jaká " rychta " je čeká v odvetě v roce 1981 asi by na tuhle odvetu nikdy nepřistoupili. Škoda jen, že tenhle útočník už nemohl být u toho, jeho život skončil až příliš brzy. (14.05.2015)

Pro nás je to úsměvný, ale věřím, že v Rusku kdekomu ukápne slza při nostalgický vzpomínce na to, jak za časů huňáče Brežněva Sborná šlapala. A že šlapala, o tom neni pochyb. Jen to nebyla taková idylka a toho patosu tehdá taky nebylo tolik. Kluci byli většinou rádi, když přežili trénink a Tarasov s Bobrovem byli spíš tyrani, než hodní taťkové. Charlamov sám je popsán jako geniální hokejista se sobeckými sklony, kterej nejdřív musí dozrát pro to, aby pochopil, jak moc je důležitej team work. A všechno to končí prvním zápasem Série století, což je kapitola sama o sobě. Jasně, Kanaďani tehdy byli nafrnění a nedávali Ivanům žádnou šanci, ale to, co filmaři udělali z Bobbyho Clarka, to mě naprosto vyřídilo. :D Jinak zápasy, kterejch jsem se trochu bál, mě docela bavily, byť působily poněkud zmatečně. Hokejovejch filmů je málo, tak trošku nadhodnotim a dam 70% a položim tradiční otázku našim rejžům a produkčním: fakt by jsme něco podobnýho nedokázali natočit a zaplatit? Hokejovejch příběhů máme docela dost. (07.12.2013)

Budiž dopředu řečeno, že bych dokázal vyjmenovat jen málo větších zmrdů, než jsou Kanaďani na ledě. Je to zvláštní, země demokratická, politicky korektní, ale jak jde o hokej, stávají se z těchhle polovičních poddaných královské koruny totální hovada. Ano, světovou sérii nakonec vyhrála o zápas Kanada, ale taky díky tomu, že v šestým zápase Charlamovovi zcela cíleně zlomil nohu Bobby Clarke. Kanaďani se tím ani nijak netajili. Ostatně tohle jim zůstalo dodneška, mnoho lidí si jistě bude pamatovat co např. v letech 1997, 2004 nebo 2010 prováděli nám. Pročež pro mě toto není pohled "z druhé strany barikády", protože si nedovedu představit, že by kdy moje strana byla kanadská. Takže při závěrečném zápase, tedy prvním zápase série století, jsem byl spolu s hlavními postavami napjatý jak struna i přesto, že samozřejmě vím, jak dopadl. Čímž bych se konečně mohl dostat k filmu. Abych si půjčil Churchillova slova, tohle je krev, pot, dřina a vůle, bez které to nejde. Sice upřímně pochybuju, že se z Tarasova stal nakonec takový tatík, ale minimálně ve filmu působí jako skutečný trenér. Nepochybnou zásluhu na tom má pochopitelně Menšikov, který je naprosto skvělý. Scéna, kdy se postaví s celou sbornou Brežněvovi během fraškoidního zápasu se Spartakem, to bylo něco. No a představitel Charlamova Kozlovskij, můžu říct, že jsem asi neviděl ve sportovním filmu přesvědčivěji zahranýho sportovce. Charlamov tu působí jako normální kluk co má rád hokej a je v něm sakra dobrý. Technicky je to výborné a nepřijde mi to nijak nemístně propagandistické. Jo, je to oslava vítězství a vůbec, ale to samý by se mohlo vyčítat Hokejovému zázraku. Třeba kanadský obecenstvo narozdíl od hráčů bylo ukázaný, že se chová docela sportovně, dokonce Charlamovovi po gólu na 4:2 zatleskalo. To myslím k slovnímu hodnocení úplně stačí. (01.03.2014)

Wow, takhle přesně má vypadat film, který je věnován sportovní legendě. Opravdu skvělá práce ruských filmařů. Valerij Charlamov to měl ze začátku těžké, ale dokázal se přes to všechno dostat a stal se legendou. V sérii století ho museli Kanaďané zranit, aby vyhráli. To od nich bylo dost hnusné. Jinak ve filmu to nezazní, ale Valerij zemřel ve věku 33 let, při další jeho automobilové nehodě. Je to škoda, že ho lidé neviděli déle hrát. Jinak dá se říci, že film je i o legendárním trenérovi Anatolijovi Tarasovi. Ze začátku mi přišly jeho metody dost brutální, vlastně ani Charlamova nenechal hrát. Ale ono to mělo něco do sebe, nakonec udělal z Charlamova a dalších hokejistů hrdiny. A líbilo se mi, jak hráči při něm stáli, hlavně Charlamov, že svého trenéra nezradil. A velká pochaval herci Olegu Meňšikovovi, který perfektně ztvárnil právě roli trenéra Tarasova, opravdu bravurní. (25.04.2018)