Legenda 17

Pokaždé, když nastupovala Sborná v jakékoliv sestavě, plivali jsme oheň a dštili síru, zvlášť po ,,68" roce. Vcelku nám bylo buřt jaké hvězdy tam hráli, jen jsme se modlili, aby jsme jim pocuchali peří. Lainu Michajlov, Petrov, Charlamov s mastodontem Ragulinem v zádech jsme nenáviděli nejvíc, protože bohužel dávali góly. S odstupem času a výstupem Sovětských vojsk zpět na jejich území , jsme ochotni uznat, že hokej hrát uměli, nemá cenu si to zalhávat. Film je celkem solidně natočen se všemi klišé co k němu patří, i když ne zcela ve férovém duchu. Co za hovády tam udělali z Kanaďanů bylo směšně děsné. Ovšem nejvíc mě pobavil fešný Tarasov (myslím typově) , když si vzpomenu na obtloustlého skřeta s věčnou papachou na kebuli. Tyranskou povahu vystihli a tuším, že vybrali jen odvárek z jeho metod. Suma sumárum musím nakonec dát stejně čtyři, přes určité nedostatky mě to bavilo. (08.12.2013)

Nemám ráda kolektivní sporty a hokej a fotbal z celého srdce nenávidím, jen si nejsem úplně jistá, co z toho víc. Podívat se na film o hokejistovi, potažmo o hokeji, můžu přičíst na vrub svojí patologické zvědavosti, z části i sympatiím k některým z herců, nakonec, nemohlo mě čekat nic horšího, než dvě hodiny nudy, stanou se i horší věci. Už úvodní scéna mě zarazila hluboko do židle a výkřik: "ty vole!" se nevztahoval čistě k tomu, co běželo přes obrazovku. Tréninky, bruslení, máchání s hokejkou, nic z toho není nudné. Love story hlavního hrdiny není sladkobolný trapas. Když se Charlamov vzteká, vztekáte se s ním, když Charlamov zpívá, shovívavě mu to odpustíte. (Ne, při tom se opravdu s ním zpívat nedá, ale je to roztomilé.) Závěrečný zápas jsem ve výsledku přes své hokejové ignorantství, které hodlám pečlivě hýčkat i nadále, odhadla. Že mi ale ty opice zvedly mandle, když přežvykovaly při ruské hymně, primitivnější urážku už opravu nedokáže vymyslet ani kanadský hokejista (ano, tušíte správně, nefandila jsem Kanaďanům nikdy jindy, tím spíš ne tady). Na konci jsem, stejně jako v roce 1972 celý Sovětský svaz a vůbec nepochybuji o tom, že i všichni diváci, konstatovala: "Moloděc, Charlamov!" (13.09.2013)

No ono nebylo tak těžké v tom závěrečném souboji fandit rusům, dokonce i pro nás zapřisáhlé antisoudruhy. S typicky ruskou potřebou přehánět se podařilo tvůrcům kanadský tým znechutit i nezávislému divákovi. Nikdo nevypadal na míň než pětačtyřicet a vizáží by mohli zabíjet na jatkách. V kontrastu s téměř bojácně a uhlazeně působícími rusy ( kdepak, žádný Ovečkin), s kterými jste museli soucítit, se chovali fuj fuj odporně, což nenápadnými detaily ještě zdůrazněno. Mezi námi hnidopichy nevěřím, že by se i v roce 72 celým zápasem kanadský tým prožvýkal a že by opravdu ani jeden z nich, na rozdíl od soupeře, frajersky nenosil přilbu. Byl by to opravdu povedený sportovní film, nebýt toho prosakujícího ruského patosu, který skutečně nesnáším. Hodně se povedl charismatický trenér Tarasov s až psychopatickými tréninkovými metodami, i Charlamov byl dobře obsazený a zahraný. Atmosféra socialistického Ruska je taky něco, co mi stačí si připomenout jednou za padesát let, nicméně filmařsky výborně zvládnutá a k příběhu to patřilo. Na mě trochu přepálená stopáž a především absolutně nestravitelná hudba, která i dramatické okamžiky dokázala silně podkopat, ubrala na atraktivitě, takže jen 3,5. (09.12.2013)

Kdo máme rádi hokej, dobře se na to dívá, nicméně je to pojaté tak extrémně tendenčně proti kanadskému a americkému hokeji, že to samotnému filmu ubližuje. Zajímavý je vhled do stranických intrik kolem vrcholového sportu té doby v Sovětském Svazu, stejně jako nepokryté přiznání, že tzv. sovětští amatéři byli tvrdí profesionálové, odpudivě pak působí výběr herců pro kanadský národní tým, který kopíruje casting planety opic. (17.04.2017)

Při zápasech SSSR (potažmo Ruska) s Kanadou (s kýmkoli) jsem nikdy nefandil Rusům...až teď. 1) Ruská pohádka (prý Putinův oblíbený film) s fakty poněkud upravenými pro účely dramatického vyznění je taková, jakou ji lze očekávat. Poctivost a píle nakonec dojdou svého ocenění a diváci spokojeně odcházejí od obrazovek...alespoň ti ruští._____ 2) Chybí mi tam více politických režimních souvislostí. Škůdce škodí z osobních důvodů a jinak se všichni chovají korektně. V podstatě by se tentýž příběh mohl odehrát i dnes, až na ty peníze._____ 3) O povaze režimu mluví režisér: Я обнаружил, что ветераны игры СССР-Канада, о которой мы рассказываем, с канадской стороны, полны сил и энергии, а наших половины просто нет, кто-то умер, кто-то спивается. Hráči ze zápasu SSSR - Kanada, o nichž vyprávíme, z kanadské strany jsou plní síly a energie. Naši tu už nejsou, někdo umřel, jiný se opíjí._____ 4) 28letý absolvent vojenské přípravky pro námořníky a poté petrohradské Akademie divadelních umění Danila Kozlovskij (Charlamov) hraje na saxofon a klavír, zpívá a tancuje od dětství. 63letý Oleg Menšikov (trenér Tarasov) patří ke známým ruským hercům. 38letý Charlamovův syn Alexander, který je rovněž profesionálním hokejistou, si zahrál roli Vlada._____ 5) Na kino-teatr.ru (obdoba naší ČSFD) zuří diskuse o historických detailech a zobrazení jednotlivých postav, zejm. Charlamova a trenérů Tarasova a Bobrova. Více mě však zaujalo, že více než stovka vášnivých příspěvků byla zveřejněna ještě před uvedením filmu do distribuce. Názory "zatím jsem film neviděl, ale mám k němu mnoho co říci" nejsou, jak vidím, specialitou jen českých diskutérů. (03.02.2017)