Oscar

Komedie, kterou jsem sháněl celý život. Zdá se, že naposled běžela v televizi někdy kolem revoluce a tehdy jsem ji propásnul. Teď ji konečně mám a jsem rád, protože je to rarita a pro skalního funésovce naprostá nezbytnost. Ale abych byl upřímný, jsem trochu zklamaný. Když vezmu v úvahu, že hra Clauda Magniera se vlastně postarala o Funésovu popularitu (v divadle), že s Molinarem později natočil vrcholnou crazy Hibernatus a že dokonce i americká verze Oskara je zatraceně vtipná, čekal jsem ještě víc. Oskar vůbec není špatný, ale je zbytečně divadelní, Louis málo vyšiluje, děj plný záměn osob a kufrů není správně vygradovaný. Má prostě kvalitativně blíž k Pouic-Pouic než třeba k Velkému flámu. Celkově mám skoro dojem, že sehraná parta z divadla se domluvila, že zajede na víkend do vily jednoho z nich a pro historické účely pořídí lehce upravený záznam slavného představení. Ale i to je dobře. 80 % (08.02.2005)

Film (i když v tomhle případě bych řekl spíš inscenace), vystavěný na klasickém půdorysu comedie del' arte, se záměnami kufříků a bůhví čeho ještě. Ale Louis De Funes se řádně stará, aby tahle omletá šablona trochu fungovala. Jedna velká one-man-show a mimochodem první Funésovka, kterou jsem konečně slyšel v originále. Funésův projev je o něco střídmější, postavený hlavně na mimice a timingu, Filipovského dabing z něj dělá trochu přeafektovaného šaška. (03.05.2005)

Louis de Funès v plné síle a totálním nasazení, úlisný nápadník Claude Rich, poněkud jednodušší fyzioterapeut Mario David, Agathe Natanson alias dcera na zabití a kdo jiný než Claude Gensac jako Funèsova filmová manželka. A více než malé množství kufříčků. „Germaine! Víš, co je nového? Hrabě Honoré de La Butinière už nemá uhry!“ (11.11.2011)

Pro tuhle svižnou komedii mám slabost. Hlavně díky dialogům, létají ze všech stran, narážejí do sebe, splétají se, provokují se ve slovech, předbíhají se a vykreslují celkový pocit spokojenosti z podávané zábavy. Tomuto souboru písmen, gest, emocí a rozporuplných situací vládne ďábelský driblér. K ruce má 2 ženy, 2 dcery, 3 nápadníky a 2 sloužící. Spirála událostí se roztáčí stále rychlejším a zběsilejším tempem. Až do úplného zhroucení a soucitného porozumění. Vladařem je Bertrand Barnier (skvělý Louis de Funès), bohatý muž. Nemíní schytávat škodolibé rány osudu bez boje. Žongluje s neuvěřitelnou bravurností, spřádá nitky spikleneckých myšlenek důkladně. Aby schytal další a další ránu. Z jeho poddaných: bezpáteřní účetní, bravurní zloděj a nadšený nápadník Christian Martin (zajímavý Claude Rich), prostý kynezioterapeut a donucený nápadník Philippe Dubois (dobrý Mario David). za každé situace flexibilní manželka Germaine (elegantní Claude Gensac), rozmazlená dcerka Colette (půvabná Agathe Natanson), bezděčná kleptomanka, služka i baronka Bernadette (šarmantní Dominique Page). Skupinu doplňují zmatený sluha Charles (Paul Préboist), pravá i nepravá dcera Jacqueline (Sylvia Saurel), utíkající a vracející se nápadník Oscar (Roger Van Hool), a služka, matka i milenka Charlotte (Germaine Delbat). Co více si přát, než zábavu, která vře, bublá a křičí. Svíjí se v koutě a kope kolem sebe vodopád vět, přináší kufříky, dává naději a bere iluze. (30.12.2014)

"Oskar? Ten ukradl diamanty služce, která jela na Severní pól, protože měla mít dítě ve Vašem kufříku." Lépe než masér Philippe bych děj tohoto snímku nepopsal. Snad bych jen doplnil, že jde o tři kufry, dvě dcery, falešné těhotenství, vylhané zaměstnání, úplatného sluhu a chudáka pana podnikatele Barniera, který to má všechno vyřešit. Mne to tedy pobavilo naprosto výtečně, zejména postupně chřadnoucí kapitalistovo duševní zdraví bylo roztomilé a jeho skákání panáka s telefonem mne naprosto odrovnalo. (15.04.2016)