Oscar

„Tak já jsem blázen!" Nestárnoucí milá komedie, v níž Funés uběhne maraton, když neustále pobíhá ze schodů a do schodů a pořád dokola. A pak jsou tu samozřejmě kufříky! Snadno zaměnitelné, nikoliv však co do obsahu. Potřetí vytahovaná podprsenka vskutku rozesměje. Jen tak mimoděk si jeden vzpomene na podobnou situaci v pozdějším snímku Co dál, doktore (1972). Funésův průmyslník se s nikým nepáře, i když jde o jeho milovanou dceru. „Zavřu tě na tři léta do penziónu. Do kláštera! Do Bretaně." A dokonce i sluha si pouští pusu na špacír: „Slyšel jste? Ten člověk vám říká Berte!" Příležitostně se znovu vždy rád podívám. A jistě, Filipovského skvostný dabing nechybí. (06.08.2021)

MŮJ KUFŘÍK. Ve skutečnosti tato velká kufříkovská story pochází původně z divadla a to  už z konce padesatých letech, kdy s ni Louis de Funés (ještě před dobou své největší slávy) na divadelních prknech slavil svůj  první  velký úspěch. V době jeho největší popularity na dávný úspěch navázal obnovenou premiérou a reprízami na začátku 70.let a v 60.letech tímto filmovým zpracováním. Jak moc je převedení divadelní hry na filmové plátno režisérem Edoardem Molinarem  invečně zpracované moc posoudit neumím. Divadelní original jsem až na krátké kolující náhravky na YT nikdy neviděl a dneska už ani nikdy neuvidím. Takhle mám k dispozici jen toto filmové zpracování. Úvodní půlhodinka plná rozvinutých dialogů mezi Louisem de Funésem a Claudem Richem je možná trochu zdlouhavá, ale i tak mají ty rozhovory mezi oběma herci různé generace svoje kouzlo.  A z nenápadného začátku  se s přibývající záměnami, informaceni a postavami rozjede velká jízda, která graduje až do samotného finále.  Ale i přesto se vtom pozorný divák snad neztratí  a vtip s záměnou kufříků je opakován jen rozumně tříkrát ve fazích překvapení, opakování průsvihu, pointa, takže nezačne být trapný.  Co se týče Louise de Funése, někdo může namítat, že je všude stejný. I já jsem měl někdy sklony se v jeho herectví šťourat a považovat jej občas za rutinní. Ale na druhou stranu mě i  tady (a možná hlavně tady) fascinuje, jak ve své typické roli podává neuvěřitelně energický výkon  s vynikajcí pohybovou a mimickou stránkou...A když za doprovodu rozsáhlé gestikulace a tance vyzívá svého maséra, ať otevře kufrík načež pak lítá po domě a vykřikuje,  že je blázen, tak to je prostě geniální a milovník bláznivého humoru musí mít z takového čísla radost.  Co teprve jeho legendární pantonimické zhroucení...za němého úžaslého sledování maséra, dcery a manželky. Nejen tady  je vidět, že film nestojí jen na rtuťovitém Funésovi. Všechny další významnější jsou perfektně napsané a sehrané karikatury. Dobrosrdečný masér trpící na nervy, oplývající opravdu početnou svalovinou, ale omezenou mozkovinou  v podání Mario Davida, vykutálený podvodníček vědátorského typu v podání Claude Richa, pohledná, ale poněkud na nervyjdoucí vzdorující dcera, natvrdlá manželka v podání Claude Gensac a samozřejmě vždycky vděčný přičmrnádač Paul Préboist jako sluha. To všechno jsou skvělé figurky, které s Funésem vytváří skvělou souhru a bez nich by to nebylo ono. Myslím si, že je Oskar skvělý případ staré dobré francouzské komedie, navíc komorního salónního typu. Zamrzí snad jen, že nikdy neuvidím excelovat Funése a Davida v divadelní verzi. (06.08.2021)

„Vieš čo je nové, drahá? Honoré de la Butiniere už nemá uhry! A vieš prečo? Spýtaj sa našej slúžky!" Brutálna (brutálne dobrá) kufríková komédia s vyšperkovanými dialógmi, scenárom aký túži napísať hádam každý scenárista a Funésom, ktorý tu podáva ešte lepší herecký výkon, než je jeho štandard. 90 % (19.01.2016)

Oskar dříve, dnes Vodafone. Chyba sítě! Žádný Vodafone - dnes - perfektní komedie ze staré dobré školy, která mě bavila zaručeně víc než kdejaká hollywoodská komedie. Téměř infarktový herecký přednes jakým od začátku hraje Louis je neskutečný. Jistě tomu přidává i František Filipovský v českém dabingu. Skvěle je na tom taktéž promyšlený scénář spolu s neutuchající tempem filmu, které po dobu 85 minut dokáže vyčarovat to, na co jiné filmy potřebují dvě hodiny. Na scéně se pořád něco děje, zápletka se různě mění a téměř nedává možnost dívákovi přemýšlet o tom, kdo je kdo a co představuje. Takovéhle filmy jsou klenoty! Oscar by si zasloužil Oscara, bez výjimky! (15.10.2015)

Skvělá „divadelní“ komedie s Louis de Funesem a dalšími postavami, které mu perfektně nahrávají. Scény, v nichž kontrastuje rtuťovitost pana Berniera a tupost maséra Filipa patří dle mého názoru k vrcholům filmové komediální tvorby vůbec. Nelze nevzpomenout na Moliérova díla, s nimiž má toto novodobé mnoho společného. (18.07.2008)