Dom Hemingway

Někdy není od věci důvěřovat modrým číslům, protože tohle představení čelních pleší se téměř vyrovnává šoku, kdy po vypuštění z lapáku zažijete takovej scifáč, jako že si v hospodě nemůžete zapálit! Pcha! Tak, jako si nekontrolovatelný nerv Dom Hemingway, co má tu největší smůlu v dějinách největší smůly, správně myslel, že za dvanáct let života nejsou dvě štětky a trocha koksu rozhodně ani vzdáleně dostatečnej dárek, zrovna tak jsem přesvědčená já, že stokrát vyprskaná vulgarita v cholerických a často samoúčelných projevech (skvělého, o tom žádná) Juda Lawa ♥ není dostatečným důvodem, abych tu modrou barvu usilovala nějak zvrátit, i když víkend na venkově u Ivany Análtolije i otevření trezoru patří k hodně zapamatovatelným bizarnostem... takže, přihazuju. (20.04.2014)

Pre mňa neuveriteľne sympatický počin. Shepard napísal skvelú vec. Bohužiaľ jeho réžia je veľmi neosobitá a viac menej žiadna scéna nemá možnosť úplne vyniknúť. Na druhú stranu Jude Law ťaha film na 110%. Jeho Dom Hemingway je postavička, ktorú by sme si všetci zamilovali , keby hrala v nejakej premyslenej gengsterke. To, že je film sústredený len na neho trocha uberá príbehu na komplexnosti. Ale znova na druhú stranu jeho prerod je tak uveriteľnejší. Jediné čo možno zamrzí je naozaj veľmi malá účasť krásky Emilie Clarke. Tej sa mi tam žiadalo trocha viacej. Inak to šlape jedna radosť. Dobre sa na to pozerá. Je to ukončené veľmi decentne a má to veľa svetlých miest. Pritom to nespadá do samoúčelnosti a nie je to ani zbytočne perverzné. Je to len štekanie nadávok a chľastanie piva, ale s určitou gráciou aká náleží len oldschoolovým postavám. A taký je aj Dom. Skvelo som sa bavil. (04.04.2014)

My letci máme ocelové ptáky, ale co je to proti Domovu titanovému penisu, který je tak nádherně tvarovaný, že by se o něm měly psát básně? Asi nic, protože Dom je sice jenom zmetek s velkým egem, ale jeho sebestředné kecy a nekontrolovatelné násilnické sklony jsou neodolatelně zábavné. To se ovšem nedá napsat o uplakaných rodinných scénách, při kterých se namachrovaný parchant bez mávnutí kouzelného proutku mění v uplakaného tatíka a kazí tím celkem povedenou taškařici. (10.04.2014)

,,POSLOUCHEJTE SOVY A MEDVĚDI! VY HULIBRCI! PLEBEJCI A MORÁLNÍ ZBABĚLCI! LIŠKY, LVI A PEDOFILOVÉ! TRANĎÁCI A PRZNIČI MALEJCH HOLEK! JÁ JSEM DOM HEMINGWAY!“… /// Dom je domýšlivej magor, kterej má (krom jinýho) problémy se sebeovládáním. Opouští kriminál a venku na něj za ty roky mlčení čeká vodměna… Dom (Hemingway) a jeho příběh. Kyvadlo štěstí se houpe a než se zase vrátí zpátky, musí si projít smůlou a zmarem v lehce úchylným příběhu s nádechem britský humoru, ale spíš toho konverzačního a sprostějšího. Navíc později to celý přejde z vodlehčený polohy do lehce dramatický a celý je to spíš divný než vtipný. Asi jako Sviňák. Jude Law, i když je famózní, tak je stejnej čurák jako McAvoy a jeho neustálý plkání vo čemkoliv, třeba o vystříkaní hubě ségře, mě dneska nějak nebere. Takže divnej je Dom, divnej příběh, humor a já su taky divnej, páč dám 3*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Bavěj mě proměny sráče, v sentimentální sráče. 2.) Nezáleží mi na ději, hlavně když se tam mluví jako v komentech od ,,Fr“. (Taky dokážu vocenit ptáka, co prej stojí celej den a dokázal by zachránit Somálský děti.) /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.03.2014)

Na první pohled klasická britská gangsterka, na druhý ovšem překvapivě citlivý film o tom, jak je těžké stárnout. A obě tyhle téměř nezávislé polohy drží pevně při sobě jeden jediný element - Jude Law. Z počátku téměř ryzí fyzické herectví (Přesně takhle měla vypadat filmová adaptace Welshova kultovního Sviňáka!), v naprosté herecké smršti jeho one man show (kde trochu připomene Toma Hardyho nejen v Bronsonovi, ale spíš v kultovním britském miniseriálu The Take), později se film zvolna překlopí do citlivější polohy, čímž se promění i herecké výrazové prostředky a Jude místo řádění a paření dojímá. Je navýsost jasné, že bez něj by celý tenhle projekt byl poloviční. Povedená je mizanscéna, má takový ten správný britský look, výborně vybraná hudba (jen ti bostonští Pixies mi k té Anglii moc neseděli...i když je pravda, že tady za oceánem byli mnohem populárnější než doma v USA), silně pábitelský rozměr Domových monologů a opravdu originální scénář (nebýt ve věku Doma, možná bych nebyl schopen ho plně docenit), zajímavá forma (velmi efektní ztvárnění dopravní nehody, mezititulky) a celkem jistá režie Richarda Sheparda. Mimochodem co se kulturních rozdílů týče, jestli my tu v Čechách měli (a máme) pásky, tak v Anglii mají místo pásků naprostý bouráky. A Dom Hemingway je jedním z dlouhé řady z nich. (05.04.2014)