Nepřítel

Tak tu máme zase jednou pořádnou kupu sraček vážení. Budiž tomu ke cti, že to má jen 90 minut. Zajímavý námět tu byl zpracován neskonale špatným způsobem. Furt tam hraje ponurá muzika, vše je šedé a bez jiskry a všichni čumí, jak kdyby jim ulítly včely. Jenže vůbec není vysvětleno proč. Všechny dialogy a interakce mezi postavami schválně vzbuzují pocit, že se děje něco shnilého nad naše chápání, ale ve finále se prostě děje úplný hovno. Odkazy na jakousi podivnou seanci o které se nedozvíme zhola nic působí už vyloženě lacině a pavouk na konci je totální fraška. Holt každý nemůže být Kubrickem a Villeneuve by se měl držet čistokrevných thrillerů, které mu jdou a netočit filosofické píčoviny o nesmrtelnosti chrousta. (06.07.2014)

Po shlédnutí Sicaria jsem usoudil, že Denis Villeneuve je současný režisérský génius. Když tedy v televizi následoval jeho Nepřítel s rozporuplným hodnocením, vůbec jsem neváhal. Průser je, že na první dobrou jsem po ani ne půl hodině u filmu dost brutálním způsobem vytuhnul a zbytek jsem musel dohnat až další den. Nepřítel není vůbec jednoduchej film. A první půl hodina už vůbec ne. Nic se v ní neděje, na první pohled. Po shlédnutí poslední scény ale budete mít pocit, jak kdyby se v ní stalo úplně všechno, protože ve filmu vůbec nic nepochopíte. Čistě vzato si ale myslím, že tohle je asi nejhorší film s postavou, která je narušená a ještě k tomu s rozdvojenou osobností. Málokdy takové příběhy zklamou a tenhle mě docela zklamal. (22.11.2015)

Nikdy by som si nepomyslela, že informácie pochytené od mojej bývalej kolegyne okultistky (prepáč ;-)) sa mi niekedy zídu pri pozeraní filmu. I stalo sa. Význam pavúkov v tomto filme mi bol totižto jasný takmer okamžite a tým pádom ma síce záver šokoval, ale skôr v zmysle nečakaného pohľadu, jeho význam mi bol našťastie po chvíľke zamyslenia jasný. Myslím, že Denis Villeneuve svoje podobenstvo nadvlády žien nad životom "úbohého" mužíčka natočil takmer dokonale i keď dosť prekomplikovane na prvotné pochopenie. Ja si však rada nechávam zapariť mozog. Skvelý výkon Jaka Gyllenhaala tomu dodal ešte aj glanc dokonalosti hereckej. Päť hviezdičiek dávam bez váhania.... tých 65% to ako vážne?! (15.11.2015)

Tak už chápu, proč v Malströmu ryba (či spíš posloupnost ryb) vypráví "velmi starý příběh". Takže Malström je o tom, jak to mají holky a Enemy o tom, jak to mají kluci? Pak se nemůžeme divit, že naše (totiž západní) civilizace vymírá. Těhotenství, sexuální a partnerské vztahy i vlastní identita jako problém, ano hrozba. Podstatná je samota a dezorientace. On v Enemy i ona v Malströmu jsou duševně narušeni právě do té míry, do jaké jsou osamocenými individualizovanými členy civilizace v jejím současném stupni. Není na nich nic nenormálního či nemorálního, slova "duševní narušení" berte striktně jen v jeich základním významu, ostatně jedním (dobře zdůvodnitelným) pólem interpretačního rozpětí Enemy je, že celý ten film je něčím snem (viz Traffic). Vír v moři plném ryb i pavoučí síť jsou něčím, v čem uvízneš a už tě to nepustí, podstatně centrovány tím, co tě pohltí. Na Enemy je mj. krásné jednak konfůzní vyprávění, jednak to, že i když si ho znovu nepustíte a nic nepochopíte, ocitáte se v lůně vnitřní krize vysoce civilizovaného anonymního individua, přičemž interpretace "jak to teda bylo" nemá vliv na to, co si z toho který divák vezme. (Málokdy jsem při čtení čsfd komentářů k nějakému interpretačně náročnému kousku tak bohatě odměněn rozličnými interpretacemi, z nichž žádná není k zahození, včetně Chezush v diskusi.) Např. aspekt, který já tam především vidím (fatální krize dezorientovaného individua v naší civilizaci) je v opozici ke klasicky psychoanalytickému výkladu stejně málo, jako jsou příslušné segmenty skutečnosti k sobě. Omezíme-li se však tématicky na komplex naznačený jednoznačným spojením izolovaného záběru na nahou těhotnou Helenu v ložnici v samém úvodu filmu s "tamtím" pohledem do ložnice v samém konci, můžeme považovat jména obou partnerek (která zazní až ke konci, zatímco jména jejich mužských protějšků slýcháme neustále) za návodná - jména Marie a Helena excelentně představují protichůdné extrémy mužsky definovaného archetypu ženy a takto utvářejí jeho komplementaritu. (Přidělením těchto jmen jejich nositelkám opačně, než by bylo lze očekávat, se autor vyhnul nemístnému zjednodušení - z hlediska hrdinova komplexu nelze počítat s tím, že tato žena je nějaká a tato zase jiná, což po přečtení komentářů nemusím nijak zvlášť dokazovat.) Co znamená Adam ve vztahu k ženě, netřeba připomínat - proti němu lze postavit "vzdorujícího" sv. Antonína i s jeho vidinami. Ale to jen tak na okraj. Budu se muset znovu podívat i na ten Malström a - jiných Vileneuvových filmů krom jednoho kraťase dosud nevidše - začínám mít pocit, jako by jeho dosavadní tvorba byla (tématicky) jen přípravnou průzkumnou prací pro něco opravdu velkého. (13.06.2016)

Přesto, že mám Denise Villeneuvea velmi rád, tohle se mu podle mě moc nepovedlo. Většinu filmu jsem se nudil. Pochopil jsem ho až po přečtení návodu, ale stejně to má díry. Každopádně bych chtěl aspoň vyzdvihnout skvělou dvojroli Jakea Gyllenhaala. Škoda, že Mélanie Laurent nedostala víc prostoru. Tak snad příště, Denisi... "Ojel jsi moji ženu?!" (16.10.2018)