Nepřítel

Nebyť toho konca a Denis by mi to pekne vysvetlil, tak dám určite 5 hviezd. On vie skrátka vytvoriť neskutočnú atmosféru vo filme, vždy má výbornú muziku a Jakeovi by som dala kľudne desať hviezd. Výborná vec, celý čas som čakala čo sa z toho vykľuje, ale toto som nečakala ... v každom prípade jeho Požáry a Zmizení boli predsa len stráviteľnejšie, určite si to pozriem ešte raz a čakám na ďalší jeho film. (07.05.2014)

Dokonalé vyjádření strachu z odpovědnosti, celé ty podvojné principy, úžasné provedení. Vzhledem k mému strachu ze závazků a k mé napůl šílené/napůl v nepořádku (to je asi to samé) mysli se mnou film rezonuje. Atmosféra je absolutně pohlcující, jako bažiny, které nemilosrdně polykají zaživa. Nenávidím přetaženě dlouhé scény, tady mi ale přišly všechny scény, jako by měly svůj vlastní příběh (život). Vše bylo takové napůl mrtvé a zároveň až hororově živé. Jeden z nejlepších mysteriozních filmů - ever. (12.10.2015)

Formálně je to strhující. Brutálně žlutý kamerový filtr, spoustu industriálních záběrů, vyšperkované správně dusnou atmosférou a ambientní hudbou. Psychedelic jako blázen, aneb Villeneuve potvrzuje v čem je jeho největší deviza. Obsah jsem pochopil, pavoučí metafory už nikoliv. Snaha o druhého Lynche mi přijde zbytečná, víc se mi líbilo přece jen klasičtější "Zmizení", kde si tvůrce podobně hrál s kamerou, temnou atmosférou a skvěle stylizovanou hudbou a zároveň bylo více emocionální, méně mindfuck a velmi dobře se to dostalo pod kůži. (15.07.2014)

Ne...ne...ne...ne !!! Prostě tohle ne!! Mám rád divné, obskurní, bizardní, netradiční, experimentální a wtf ujeté filmy. Ale tohle prostě ... ne. Nebavilo mě to, nesedlo mě to a ... prostě to je volovina. Pomalé vyprávění vám předkládá příběh o ničem, zápletka dala by se napsat na dva řádky (viz obsah filmu). Dva dvojníci se potkají a po tom, co se konečně potkají a nějak "dohodnou", což trvá skoro přes hodinu, tak uskuteční plán, který se jim vymkne z rukou ... ale jak?! WTF proč takhle tuctově?! Nejsme v 80. letech proboha ...!! Denisi, už se konečně prober a natoč něco pořádnýho!! Ty tvoje pomaloučký slátaniny s nudnou zápletkou i dějem mě fakt nebaví ... ale šanci Ti ještě dám. (20.04.2014)

Když to řeknu poeticky, Denis Villeneuve tady utkal pavučinu snů - noční můru, která se zaplétá sama do sebe. Nečetl jsem "oficiální" interpretace, ale je zcela evidentní, že Nepřítel je snímek, ve kterém jsou cíleně bořeny hranice mezi "snem", "realitou" a "filmem". Nejde samozřejmě o to, že by šlo o sen, který by se zdál jednomu z Gyllenhaalů, ale jak správně podotýká JitkaCardova, jde o sen od začátku do konce, který se možná zdá jednomu z hrdinů (jehož "skutečné" já ve filmu není přítomné), nebo taky někomu úplně jinému. Villeneuve se opět ukazuje jako mistr ve vytváření konstantního podprahového napětí, které bez problémů udrží i delší scény, v nichž se zdánlivě neděje vůbec nic, ale přesto jsou naplněné hmatatelnou úzkostí. Jedna věc je hudba, druhá práce kamery (jízdy za roh, atp.), ale podobně jako v pozdějším Zmizení (kde už vydatně pomáhal Roger Deakins), tady hrozba visící ve vzduchu vychází z celého okolní prostoru, v tomto případě velkoměsta. Záběry na identické věžáky a křížící se dráty (opět symbolika pavučiny), které se v pravidelných intervalech opakují, nejsou jen tak ledasjakými výplněmi s pouhou rytmizující funkcí, ale ilustracemi města jakožto děsivé nadreálné veličiny. Můžeme si jistě bavit o tom, jestli si Villeneuve vypůjčil víc od Lynche, Hitchcocka, Nolana nebo Claire Denis, ale to tady podle mě není podstatné: Nepřítel je ve svém celku sice jednoduchou, ale zato velmi svůdnou psychosexuální fantazií, která stojí na soběstačném myšlenkovém podloží - Hegelově dialektickém přecházení jsoucího do nebytí a nejsoucího do bytí, případně konceptu neustálého opakování dějin, kořeněném Marxovým výrokem o tragédii a frašce. (29.03.2014)