Zmiznutie Eleanor Rigby: ONA

Předně musím poděkovat plzeňskému Filmovému klubu, že promítl Jeho a Ji v jeden večer hned po sobě. Být mezi filmy nějaký větší rozestup, asi bych je nehodnotil tak, jak hodnotím. Zmizení Eleanor Rigbyové je perfektně propracované romantické drama s velmi uvěřitelnými výkony, působivě tichou atmosférou a poměrně nečekaně se vyvíjejícím příběhem, který si s odhalováním různých důležitých věcí sice dává na čas, ale nevleče se a nenudí.___Druhý film Ona se mi líbil asi o něco více než On. Jenže kdybych Jeho neviděl před Ní, Ji bych si dost pravděpodobně tolik nevychutnal. Spousta děje by mi scházela. Před scenáristou a režisérem nicméně smekám klobouk. Ten jiný pohled na stejnou věc je nesmírně osvěžující nápad a z chladné Eleanor, která v Něm zkrátka bůhvíproč a bůhvíkam zmizela, se díky tomu stala Eleanor úplně jiná, křehká, tápající a hledající, kterou už není problém pochopit. Oporu hledá v rodině (úžasní William Hurt a Isabelle Huppert) a tím, kým byl v Jeho příběhu Conorův otec, je tentokrát profesorka Friedmanová v podání Violy Davis. (22.09.2015)

"Tragedies are like foreign countries, we never know how to behave towards the natives.." Silně emocionální snímek o neštěstí, samotě, tichu, útěku, zbabělosti...touze, vztahu... Postavy se ztrácejí uprostřed života, předstírají, žijí i nežijí, nacházejí se, ztrácejí, chtějí se pohnout dál, i když to nejde. Z počátečního ticha, zastření, odstupu jeden od druhého, se postavy pomalu, často zmateně a nerozvážně, přibližují, otevírají až k naprosté otevřenosti, ať jde o matku Eleanor, jejího otce, nebo naprosto dokonalou vedoucí semináře. Nedýcháte, stáváte se postavami, toužíte i nechcete být v příběhu s nimi, až vám, stejně jako jejich nejbližším, utečou daleko... Je to sladký, srdíčkový, zamilovaný, ale bez patosu, přehrávání a hollywoodských klíšé...spíš naopak...pohlcující, reálné a neskutečně silné. (12.07.2014)

Ač by to mělo být (vzhledem k mému pohlaví) přesně naopak, JEJÍ verze (viděna jako druhá) se mi zamlouvala daleko méně než JEHO (viděna jako první). Jistě, pořád je tu jistá pravděpodobnost, že zapracovalo ono ošemetné "to je lepší, to jsem viděla první", ale nemyslím si, že by změna pořadí, v jakém jsem filmy zhlédla, v tomto konkrétním případě něco změnila. Zatímco "HIM" působí citlivěji, srozumitelněji a tak nějak celistvěji (tj. klidně by mohl existovat i jako samostatný film), "HER" je nekonzistentní, sobecká a chladná záležitost (a jako samostatný film si ji neumím představit). I když si uvědomuji, že vynášení soudů nad chováním hlavních protagonistů nemusí být úplně fér (byl nám ostatně zatajen celý půlrok od oné tragédie), míra empatie z mé stany se u Conora blížila stu procent, kdežto u Eleanor se po většinu času pohybovala spíše v záporných číslech... Velkou neznámou jsou pro mě "THEM" - přinášejí něco nového nebo se jedná o pouhý výcuc z obou filmů? Asi to budu muset časem zjistit.;-) (08.11.2014)

Pročítám si komentáře a ženy kritizují pohled ženy, píší, že by takto nekonaly, neztotožňují se a více se jim líbí mužská verze příběhu. Muži naopak za egoistické chování označují mužskou verzi příběhu, lépe hodnotí pohled ženy. ...Provedl bych jediný závěr: režisér prostě nebyl schopen dostatečné empatie a zpopularizoval přístup male&female k tragédii ve vztahu. Za ty herecké výkony a experiment dávám tři hvězdy. (08.11.2014)

Nejlepší verze. Viděl jsem jí jako první a nesouhlasím s četnými výroky, že bez jeho verze ta její nedává smysl. Ano, je trochu složitější se v ní orientovat, ale to celkovému zážitku spíš přidává, protože je třeba přemýšlet nad souvislostmi a není čas nudit se u scén, které už byly (jen z trochu jiného úhlu pohledu) viděny. Jessica Chastain definitivně přestupuje do pozice jedné z mých nejoblíbenějších hereček, tenhle film svým výkonem táhne a krade si ho pro sebe, bez ní by ty emoce Eleanořiny postavy nefungovaly ani z poloviny. (29.04.2015)