Donšajni

Nesnášíte-li operu, není to film pro vás. 1) Úsměvný pohled do života operního režiséra je nejzábavnější při scénách z nastudování opery. Osobní dějová linka je slabší._____ 2) 75letý scénárista a režisér Jiří Menzel si udržel své typické atributy - hravost, nadhled a lehce posměšný moudrý pohled na život._____ 3) Bohužel si chvílemi neuhlídal profesionální úroveň, což mu dávají sežrat přechytračelí teenageři a jim podobní komentátoři zde na ČSFD._____ 4) Výstižný koment: Historik****, Kosmik****. (01.08.2015)

Začalo to jako prsatá komedie a skončilo to jako senilní snímek, který neví na svém konci kudy kam. Menzelův scénář naprosto vůbec neví, kam film dovést, postavy se vůbec nevyvíjejí a nebýt sympatického Hartla, film by dopadl katastrofálně. Naštěstí Hart jako herec dokázal aspoň trochu vylepšit zcela trapný dojem z tohoto počinu. Čekal jsem rozhodně více a nedostal jsem skoro nic. (22.11.2014)

Přes všechna ta špatná hodnocení mě režisér, který si hraje na Casanovu a často mluví do kamery docela zaujal. Asi jako jediný z filmu má jeho postava trochu nadhled nad ostatními a nepřemýšlí veskrze úzkoprse. Líbí se mi, když konec jedné velké éry většiny postav neznamená také konec pro postavy samotné, ale nový začátek. Že všechno docela předvídatelně navazovalo bylo naprosto jasné. Ještě jasnější mi bylo, že když jsem se dívala na tento film, tak jsem neutrpěla nějakou nenapravitelnou ujmu na zdraví (např.úbytek mozkových buněk apod). Moc se mi líbil proslov režiséra, který říká, že u opery vlastně dělají dospělí lidé, kteří se oblékají jako blázni, dělají bláznivé věci a vyluzují podivné zvuky, a že on vlastně ani nechápe proč dělá to, co dělá. Zkrátka film, který ve vás po prvním zhlédnutí vyvolá lehký - nikoliv trvalý - úsměv na tváři, ale podruhé už nenadchne. (01.02.2014)

Donšajni nejsou pro každého diváka (což je vidět i na hodnocení zde). Divák, pokud si chce film užít, by měl mít rád operu a alespoň základně znát život pana režiséra. Donšajni jsou totiž jeho nepřímou autobiografií. Postava operního režiséra v podání Jan Hartla je v principu sám Jiří Menzel. Lokace, malé město s malým divadlem a malým operním souborem, jsou naše malá Česká republika. A ve zkoušení Dona Giovanniho je také symbol, který je zde dosti nápadně přenesen na postavu velkopodnikatele. Menzel ve filmu bilancuje jak svůj osobní život plný krásných žen, tak i zklamání z porevoluční doby, která skutečné hodnoty hledá jen velmi pomalu. Osobně bych na film nedoporučoval chodit mladším divákům, asi tak pod 40 let. Film vám totiž pomůže pochopit až vaše první osobní krize středního věku, kdy sami již máte za sebou nějaké vlastní životní bilancování. (29.09.2013)

Pár vtipných momentů, jinak nuda k uzoufání. Trošku jsem si zazívala, prohlédla si ostatní diváky v kině. S některými se i podívala z očí do očí - asi jsme měli stejný názor. První pohled na hodinky. Druhý pohled na hodinky. Třetí, čtvrtý.... a konečně konec. Jedna hvězda z úcty...., k čemu vlastně, pane Menzele? (23.02.2014)