Co den dluží noci

Príbeh celoživotnej a z donútenia neopätovanej lásky na pozadí historických premien v Alžírsku som si vlastne pozrel iba kvôli mojej obľúbenej Aničke Parillaud. Paradoxné je, že práve tá ma najviac sklamala. Film ma napriek neskorej nočnej hodine a značnej dĺžke nenudil. Zobrazovanie životných podmienok a vzťahov medzi francúzskou menšinou obklopenou arabskou väčšinou bolo uveriteľné a zbavené štandardných klišé. Zaujímavé bolo aj zobrazenie dospievania a života Alžírčana medzi Francúzmi. Kladom filmu bolo, že neskĺzol k jednoduchým schémam "zlí Francúzi" vs. "dobrí Arabi". Poukázal na to, že Francúzi narodení v Alžírsku sú rovnako legitímnymi obyvateľmi Alžírska, ako pôvodné arabské obyvateľstvo. Trochu mi to pripomenulo situáciu Rusov v republikách vzniknutých po rozpade ZSSR a tiež skutočnosť, že krajiny, ktorými prechádza etnická a/alebo náboženská hranica sú sudom pušného prachu okolo ktorého pobiehajú dobrodruhovia zo zápalkami. (07.11.2013)

Přesně film dle mého gusta. Nechala jsem si den na promyšlení než napíšu hodnocení, ale vlastně se nic nezměnilo. Původně jsem film pustila náhodou a chtěla ho mít jen jako kulisu k ostatním věcem. Nešlo to. Film mě vtáhl do děje a už jsem se od něj nedokázala zvednout. A přesně to, dámy a pánové, od takového filmu očekávám. (15.04.2014)

Trochu moc dlouhe, přiběh krásný, obzláště to bude bavit žensky, ach ta tragická láska :), ale ta přílišná teatrálnost v činech či zlomech v příběhu mi lezla na nervy, trochu to připomínalo telenovelu ve zkrácené formě. Poučení na závěr, jedním hloupým slibem si můžete zkazit celý život, takže nikdy nic neslibujte :) ty 4* jsou jen s přimouřenýma očima. (29.08.2014)

Život, láska, nenávist, odpuštění , smrt... Mezi těmito hodnotami osciluje francouzské drama s romantickými prvky, zasazené do Alžírska od druhé světové války až do vyhlášení nezávislosti na francouzské metropoli (1962). Prozradí mnohé o historii a zániku francouzského kolonialismu 20. století, neboť jako předloha scénáře posloužila kniha alžírského spisovatele Yamina Khadry (14.12.2019)

Sice dlouhé, leč velmi poučné. Alžírsko ve třicátých letech pod správou Francie, Arabi, Francouzi, vše v jednom, leč francouzská povýšenost je někdy zpupná, a tak vydoutná odboj, končící samostaností Alžírska. V tom všem jedna tragédie rodiny s malými dětmi, ale i naděje a láska. Láska, která má ve finále jen malý krůček k nenávisti, neznajíc pravý důvod odmítání. Byla jsem mile překvapena krásnou Norou Arnezederovou, překrásným Alžírskem a dojata osudy lidí, obzvláště pokud jejich manželství byla smíšená. Moc pěkný film, doporučuji. (11.10.2017)