Stará puška

Jakmile se začne střílet, tak film začíná za něco stát. Kdo by to do něj řekl do doktůrka. No jo, náckové ho připravili o smysl jeho života. Pokud se člověk dostane do situace, kdy nemá co ztratit, tak začne být zatraceně nebezpečný. Neodpustil bych si, kdybych nevychválil soundtrack, takže ho tímto chválím. Jistě mi nějakou hodinku ještě bude znít v uších. Akční scénky byly na rok 1975 kvalitní. Veškeré flashbacky byly neatraktivní, nudné a téměř zbytečné. Osobně by mi stačilo letmo nahlédnout do hrdinovi minulosti, abych měl dostatečnou představu o míře nasranosti. Vzpomínka před každým zabitím? Tohle si vysvětluji pouze tím, že tímto tvůrci pouze vyplňovali stopáž. Kdybych se pokusil zavzpomínat, kolik minut bylo koukatelných a kolik ne, tak mi hodnocení vychází přesně mezi 1* a 2*. V takovém případě rozhodují o konečném verdiktu maličkosti. V tomhle případě rozhodlo to, že se poněkud neukázaly emoce. (04.07.2013)

Film se silným tématem pomsty za smrt blízkých, kdy člověk necítí strach z vlastní smrti. Ovšem zpracování mi moc nesedlo. Často mi připadalo nenápaditý, navíc ani vizuálně to nebylo moc přesvědčivý (a to beru v potaz, že jde o třicet let starej film). Tvůrci až moc spolíhali na to, že maji působivou předlohu a suverénní herce, a trochu podcenili formu, zdá se mi, a to mě při sledování poněkud rušilo a bránilo mi naplno se ponořit do příběhu. (27.11.2007)

Jedinec se postaví tlupě. Němci prohráli válku, mstili se. Mnozí si ventilovali prohranou válku divokým způsobem, zvěrstvy. Využili příležitost. A tak se jako tlupa pustili do ženy a dítěte, a zacházeli s nimi jak se jim líbilo. Lékař, neduživý, netrénovný překonal sám sebe a svou ženu a dceru pomstí. kdo by mu nepřál, aby se mu povedlo? Už si pamatuji jen idylku mezi manželi, manželskou lásku, a pak ty hrůzy, které následovali... A hlavní linii příběhu. Ale rád bych to někdy shlédl znovu a zopakoval si emoce, které svého času ve mě film vyvolal, a prožil si to se svou nynější zkušeností, a porovnal si ten rozdíl. TAK TO DĚLÁM U MNOHÝCH FILMŮ a RÁD. (31.05.2010)

Neuveritelne, co dokazal v tomto filme doktor, ktory so strelbou na ludi nemal ziadne skusenosti, ale na druhej strane ten odpor, ktory citil k nemeckym vojakom za to, co urobili jeho rodine bol silnejsi a okrem toho bol vo vyhode, ze tam poznal kazdu jednu chodbicku. Obcasne spomienky do minulosti trosku brzdili dej, ale inac je to skvely napinavy film. _________ Philippe Noiret - (Julien Dandieu) +++ Romy Schneider - (Clara Dandieu) +++ Jean Bouise - (François) +++ Joachim Hansen - (Dôstojník S.S.) +++ Robert Hoffmann - (Poručík) +++ Karl Michael Vogler - (Doktor Müller) +++ (23.02.2011)

No, jsem celkem zklamán. V rámci zdejší záplavy hvězd jsem čekal film, který mi vyrazí dech. To že se Dr. Dandieovi něco přihodí a že to bude pěknej průser jsem tušil od prvopočátku. Že to bude zmasakrování celé vesničky (německá specialita, kterou nejen ve Francii aplikovaly zejména jednotky SS drážděné partyzány k nepříčetnosti) jsem nečekal a celkem mne to dostalo. Celkem pochopitelně Julien po prvotním otřesu vyleze na starou hradní věž a sundá odtamtud loveckou brokárnu po otci aby se pomstil. I první odstřelenej Nácek byl ještě uvěřitelný... Jenže pak začne chirurg kosit jednotku SS na čisto (pravda po jednom) jako by to byla parta taťků z lidovejch milicí. Když k hradu dorazí první auto s odbojáři, Dandieu zapře Němce na hradě aby je měl jen pro sebe.. ! Závěr s plamenometem byl fakticky jak z Ramba a v jeho prospěch hovoří jen to, že Rambo byl natočen o hodně let později... Také mi vadil ten přehšel flashbacků... Já být u okna a koukat na ožralé Skopčáky co mi zabili rodinu, asi bych si zrovna v tu chvíli nepromítal v hlavě jak jsem se se ženou potkal v kavárně... Neříkám, že to mělo být bez nich, ale jinak bych to seskládal... I když Julien hrad dobře znal, prostě jsem téhle velké francouzské pomstě nevěřil. Co oceňuji, je že když už jednotka na zámku měla zaparkovaný polopás (americký M3A1) filmaři jej alespoň opapundeklovali tak, že na letmý pohled vypadal jako SDKFz.... Závěrečné (konečně) slzy na závěr po dobře odvedené řezničině mi také přišly laciné... Když to shrnu, bylo to koukatelné, hlavní herci fajn (Noiret, Schneider), příjemná byla i melancholická klavírní úvodní melodie, ale jinak... Když to shrnu je to u mne jen za tři náboje do brokárny se sekaným olovem. * * * (24.10.2014)