Obsahy(2)
Dramatický příběh vypráví o vřelém vztahu dospívajícího chlapce (M. Dymek) ke svému dědečkovi (B. Záhorský). Ve chvíli, kdy dědeček onemocní a není schopen se sám o sebe postarat, poznává chlapec své rodiče i příbuzné v pravém světle. Rodina se rozhodne ubytovat dědu v domově důchodců. Podnikavý strýček si už plánuje, jak si z jeho chalupy vytvoří rekreační středisko. Chlapec po svém zasáhne, ale v rozčílení si neuvědomí, že mohl sám způsobit neštěstí. Jeho čin však donutí rodiče k zamyšlení, a nakonec najdou to nejlepší řešení pro dědečka i vnuka... (Česká televize)
(viac)Recenzie (15)
Klasické stále aktuální morální dilema rodiny, co s nemohoucím starým rodičem typu "my se o něj postarat nemůžeme" a "my jej také nechceme". Dědeček to bere sportovně, ale vnuk nechápe. Už jsem se bál, že vykrade poštu. Příběh je ale rozumný a pěkný, jen mi přišla zbytečná vložka s bodrým učitelem matematiky a kupodivu obrazy socialistického domova důchodců nevyzněly zrovna pochvalně. Holt autorská licence. Závěrečné záběry si mohli autoři také odpustit, protože film rozhodně nebyl pro děti. ()
Já tyhle televizní filmy, které dokáží pořád něco říct, mám moc rád. A užívám si všechny herce, kteří charaktery svým postavám bez problémů dokázali vtisknout. To mě na současném herectví tak zoufale chybí. Taky chybí režisérky typu Libuše Koutné, která se na tyto příběhy ze života nebo pohádky pro děti specializovala. Zajímavostí je, že mezi dětskými herci se mimo jiné mihla Lucie Zendíčková a Monika Kvasničková. ()
Kam uhnout očima je téma, které je v podstatě nadčasové a dnes možná aktuálnější než v době natočení. Je to skutečně tak. Důchodců přibývá a pomalu není, kdo by se o ně staral. Lidé musí chodit do práce, někdy mají i vícero povolání a pak je to složitější. Znám to z vlastní zkušenosti v naší rodině. V tomto případě sice strýc (Josef Somr) opravdu zastupuje krvelačnou šelmu, která jen čeká na rozdělování majetku, ale rodičům Zdeně Hadrbolcové a Jiřímu Zahajskému těžko něco vyčítat. Byť se film snaží z nich udělat hyeny. Sami mají velké výčitky a konstruktivní řešení opravdu hledali, to se jim musí nechat. Syn je tedy k nim mírně nespravedlivý. Nakonec se řešení najde, ale kluk se nezachoval zrovna správně, mohl mít na svědomí smrt... Pokud to rodinná a sociální situace rodiny neumožňuje udělat jinak, pak tzv. domov důchodců, důchoďák, domov pro seniory, domov s pečovatelskou službou apod. nemusí být nutně největší zlo. Pokud se sestry samozřejmě nechovají špatně a je o ně dobře postaráno, pak mají přístup k lékařské péči a navíc i zábavu v podobě mnoha aktivit. Chápu ale, že je to leckdy těžké rozhodnutí... ()
Málokterý normalizační televizní snímek se dokázal oprostit od politické angažovanosti. Prostí obyčejní pracující se rozhodli vrazit dědečka do domova důchodců, přestože se s tím vnuk nehodlá smířit. Televizní film Kam uhnout očima vysílá stejný signál i do dnešní uspěchané, konzumní společnosti. Dilema těch, kteří se nechtějí starat o starého nemohoucího člověka se střetává s těmi, kteří se o takového člověka starat nemohou. I přes určitý schématismus postav jde o působivý televizní film, ve kterém by do domova Bohuše Záhorského strčil málokdo ;-) ()
Ano, je to moralita, ale je Stanislavem Rudolfem docela dobře napsaná a paní Koutnou solidně zrežírovaná. Herci jsou někteří vynikající, pan Somr prostě záporáky uměl. Prokoš soudruh dělá maximum a není tragický, Michal Dymek velmi dobrý, překvapil mne že hraje nejen jako vtipkující rošťák. JIří Zahajský dobrý, pan Krška - jeho přehrávání nemám rád, nechyběl by mi. Celkově solidní ()
Reklama