Réžia:
Woody AllenScenár:
Woody AllenKamera:
Sven NykvistHrajú:
Martin Landau, Woody Allen, Alan Alda, Claire Bloom, Caroline Aaron, Anjelica Huston, Sam Waterston, Mia Farrow, Jerry Orbach, Jerry Zaks, Frances Conroy (viac)Obsahy(1)
Tragikomedie Woody Allena vypráví paralelně příběhy dvou hlavních postav: jednou z nich je úspěšný oční lékař, který nechá zabít svou nepohodlnou milenku a zachrání tím svou rodinu; druhým je neurotický a neúspěšný dokumentarista, natáčející portrét svého opovrhovaného úspěšného švagra, který mu nakonec ještě přebere ženu, kterou miluje. ZLOČINY A POKLESKY jsou jedním z Allenových "vážných" filmů, z nichž je cítit jeho skeptický, až depresivní pohled na současnost, ovšem zároveň v něm probleskuje i Allenův humor, takže divák osciluje mezi smíchem a smutkem. (Quentin T.)
(viac)Videá (1)
Recenzie (180)
Velice propracovaný film. Všiml jsem si několikrát, jak v jedné příběhové rovině zazní věta, která je poté realizována v druhé, nebo jejíž etický konflikt je ve druhé řešen. Stále se tam promítá nějaká naivita snílka (tady filmaře nezávislých dokumentů) se skutečnou realitou. Chvílemi jsem si dokonce nebyl jistý, jestli příběh s Martinem Landauem není dokonce jen film, na který se Allenova postava dívá. Jako by jeden příběh - právě snící, byl korumpován realitou a ten druhý, právě racionální, byl korumpován fikcí. ()
Scénář: Woody Allen .. God is a luxury I cannot afford. Tentokrát mě Allen mírně zklamal a zároveň dostal do rozpaků. Jistě, film má výborné morální/filozofické myšlenky, které jsou podány místy skutečně originálně a poutavě, jenže jelikož jsem film viděl až nyní (2007), hodně mi připomněl nevýrazný Match Point resp. vážná linie mi přišla jako její dřívější variace z New Yorku. V tomhle stínu (Match Point považuji pouze za průměrný film) jsem neměl moc nad čím jásat ani nyní. Ještě že na Crimes and Misdemeanors zbyl i nějaký ten pověstný humor, protože thrillerová linie podáním dech nebere. Kdyby už tehdy Allen vynechal komediální polohu, kde sám typicky září po boku typicky zábavného Alan Aldy, měl bych stejně „špatný“ pocit, jako u pozdějšího Mače. 70%. ()
Jeden z nejsilnějších filmů o světle a tmě, o metafyzické polaritě, kterou ve snímku ustavičně zpřítomňují motivy spojené s nemocemi a léčbou zraku. Zdánlivě prosté psychologické drama soustředěně obhlíží gordický uzel rozmanitých vztahů mezi různě osamocenými bytostmi v moderním západním světě a váží jejich duše. Zdánlivý klid, jímž snímek vrcholí – rozvod neplodného a ustrnulého manželství, ukonejšení viny na vraždě, zpronevěření se svému poslání a ženství – je tou nejhlučnější tmou, do níž lidstvo padá. Jak je slepota pokorného rabína, jehož krásný tanec s provdanou tanec víří naději budoucího lepšího života, žel nepravděpodobného lidského štěstí, je proti ní vidomá! Závěrečný dialog smutného režiséra, který hledá v přítomnosti odlesky svých jinošských snů, měšťanskou optikou uhlazené v sentimentální nostalgii, a muže, který se považoval za Boha, ale nedohlédl konce jediného svého hříšku, natož pak své smrtelné viny, ovšem naznačuje, že spása je nablízku i pro ty, kteří se po většinu svého života proháněli jako hlubinně melancholické myšky v kolech v neviditelných klecích. Stačí jen posvítit si skomírajícím plamínkem v hlubinách našich srdcí, těch nespolehlivých dušičkových petrolejek. ()
Takové konce najdete v Hollywoodu, tohle je život. Hodnocení je spíš 85%, což by u jakéhokoli jiného režiséra znamenalo pamětihodné dílo, ale ve sbríce Allenových geniálních skvostů se Crimes and Misdemeanors bohužel lehce ztratí a to z jediného důvodu. Tentokrát se totiž trochu nešťastně rozhodl rozdělit vážnou a odlehčenou náladu do dvou lehkým vláknem propojených příběhů, kde ten humorný s klasickou Woodyho neuroticko-zamilovanou polohou sedí, kromě něj zde udává tempo klasická osudová žena, díky roku vzniku 1989 samozřejmě v podání Mii Farrow, a při první společné spolupráci také krásně rozšafný Alan Alda. Problémem tak zůstává vážná poloha, kde se pan režisér nečekaně seknul při výběru herce pro hlavní roli - Martin Landau je dobrý herec, ale tady mě těžce zklamal, protože přehrává a pokouší se až příliš doslovně ukázat Judahovy emoce. Spíše mě překvapilo, jak moc byl můj milovaný Match Point vykrádačkou oné thrillerové části a přitom je natočený o tolik lépe a daleko naléhavěji a důrazněji vyzní. Zločiny a poklesky pak v tomhle ohledu příliš nefungují. ()
Spoilery! Pointa i závěr snímku se mi moc líbil, byl takový reálný bez nějakých debilních příkras. Dále už se mi bohužel líbil pouze moudrý pán z televize, který občas proložil tu odpornou nudu nějakým moudrem. Od úvodních do posledních minut ve filmu opravdu kralovala hnusná nuda. Tuctový snímeček o nešťastném výběru adeptky pro nevěrnu, která chtěla být v životě svého drahého protějšku více než jen občasným zpestřením, čímž ho donutila k zoufalému činu. V celém snímku mi žalostně schází humor, díky kterému se mi Woodyho snímky tak líbí. Tento se bohužel kompletně celý táhne na dramatické vlně, což zkrátka stojí za hovno. Strašná nuda s naprostým minimem nadstandardních dialogů. ()
Galéria (32)
Zaujímavosti (12)
- Lesterovo poznámky, jako "Komedie je tragédie s odstupem" nebo "Ohni něco, je to k smíchu. Zlom to, není to k smíchu." byly citace Larryho skutečných výroků. (washek)
- Název filmu vychází z názvu románu Fjodora Michajloviče Dostojevského „Zločin a trest“. Nebylo to však naposledy, co se Woody Allen v jeho románech inspiroval. Prvky a témata Dostojevského tvorby použil také ve filmech Match Point – Hra osudu (2005), Kasandřin sen (2007) a Iracionální muž (2015). (ČSFD)
- Postava Lestera je natočena podle Larryho Gelbarta, se kterým Woody Allen a Alan Alda spolupracovali a údajně ho něměli rádi kvůli jeho despotické povaze. (washek)
Reklama