Moji priatelia II

Bylo nás pět (a byli jsme pěkný parchanti). Volně spojené příhody party kamarádů, kteří by za fór prodali babičku, a to zcela bez nadsázky. A i jejich ostatní jednání je veskrze cynické. Píchat manželku někoho, s kým vždy následně přátelsky pohovořím, nebo dát syna do „útulku“, abych se o něj nemusel starat? Vystřelit si ze zhrouceného vdovce na hřbitově? Humor „Mých přátel“ se pohybuje od nevinných mystifikací či skoro happeningů až po zcela bezohledné žerty, přičemž když je třeba, nevyhýbá se ani přátelům. Jsou to sympatičtí kumpáni a člověk pobaveně sleduje, s čím přijdou tentokrát – a zároveň si uvědomuje, že je to mnohdy hodně přes čáru. A s věkem zjevně žádné zmoudření nepřichází. Jako by se tím snažili přehlušit nesmyslnost existence dle hesla „Dokud se chechtáš, tak na tebe nemůžou“. Jako by se tím aspoň trochu stávali škodolibými božstvy, trickstery, kteří jsou vlastně mimo dobro a zlo a pro svou zábavu převrací věci naruby… Každopádně skvělé. (05.07.2021)

Nebylo mi to jen příjemný, obsahuje to i momenty, které mi byly vysloveně proti srsti (za všechny hadí žena odeslaná v kufru bůh ví kam). Celkově byl ten jejich humor docela za hranou, ten vdovec ze hřbitova by měl kvůli pěti minutám něčí srandy taky po zbytek života o čem přemýšlet. Takhle bych to asi vůbec neměl brát, ale nemůžu si pomoct. (29.03.2019)

Moje přátele II mi poprvé pouštěli o generaci starší příbuzní. Skryté krásy filmu jsem však odhaloval až postupně a musím upřímně říct, že dnes si všechny naprosto geniální fóry vychutnávám plnými doušky a pokaždé odhalím něco navíc. V okruhu mých přátel a příbuzných řada hlášek ("já jsem sklízela", "vyšlo, ale není tam", polévka je trochu hořká", "buď vychytralý jako jelen" aj.) zkultovněla a rádi se jimi častujeme. Podobně vystavěné, dosti černé a s takovou grácií podané kousky by jinde pohledal. Relativně blízko mi přijde třeba Nenápadný půvab buržoazie. "Slabší chvilky" v oku diváka podle mého mohou vyplývat právě z důvodu vidění poprvé nebo očekávání svižné, pro jiné komedie typické chronologické dějovosti; tohle je spíš o variacích poněkud ujetého, leč poetického mentálního stavu. (25.09.2008)

"Supergazola dekapletovat nalevo." Druhý díl je především složený ze vzpomínek na Perozziho, který posledně zemřel a k tomu je přidáno pár nových fórků (kupříkladu hned v úvodu profesor Sassaroli - Adolfo Celii sebere na hřbitově iluze jednomu vdovci) a samozřejmě slovní kejkle hraběte Maschettiho. Ale přeci jen mi přijde, že je lepší než jednička. Prospělo, že nevýrazného Duilia del Prete nahradil Renzo Montagnani a Monicelli už tentokrát podává Tognazziho finanční problémy s větším humorem. Ovšem jako u první části kazí celku dojem zbytečná dramatická a dojemná scéna, která jako by vypadla z filmu úplně jiného žánru. 80% (08.09.2007)

Tak jo, musím uznat, že druhý díl mě docela bavil. Je to sice směska různých epizodek, které na sebe nutně nenavazují, ale v některých chvílích to bylo tak skvěle promyšlené, jako například povodeň, že jsem jenom žasnul nad tím, co všechno Italy napadlo. Moje oblíbená série tohle nebude, ale druhý díl mě bavil. (20.05.2016)