Obsahy(1)
Hudebníci z elektronické kapely Cabaret Voltaire a kolem kultovního labelu Factory se krátce věnovali i koprodukci a vydávání filmů. Vloni se v přetočené, vlastně remixované verzi znovu objevilo psychotické „rekviem za industriální Británii“, svébytný film noir zachycující sociální chmuru Anglie konce sedmdesátých let. Jednak rezonuje i s dnešními krizemi, jednak jeho obraznost anticipuje zralé Lynchovy snímky. Režisér Peter Care, který dnes žije v Los Angeles, nabízí obě verze středometrážního snímku vedle sebe: původní narkotickou koláž i nový hraný snímek, jehož nízkorozpočtová poetika koresponduje s odklonem od společnosti, který je Careovým postavám vlastní. Novou verzi doprovází hudba člena Cabaret Voltaire Richarda H. Kirka. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (6)
Příručka na to, jak "vylepšit" vlastní původní dílo a degradovat ho na směšnou karikaturu. V prvních devatenácti minutách uvidíte původní undergroundový kraťas Johnny YesNo (1982) z dílny Cabaret Voltaire. Jedná se o jakousi experimentální variaci na film-noir s výraznou hudební složkou, která trvá 20 minut, načež Redux verze diváka uvrhne do pekla v podobě trapně nucené předělávky, která nemá žádnou atmosféru a i přes násilné výjevy na plátně nutí místy spíše k smíchu, který se při promítání i několikrát ozval. ()
47th KVIFF 2012 - 2012: A MUSICAL ODYSSEY - 2012: Hudební odysea (Johnny YesNo Redux / JOHNNY YESNO REDUX / Johnny YesNo Redux) ()
Peter Care natočil v roce 82 sračku a o dvacet pět let později se rozhodl, že z původní sračky udělá sračku v novém kabátě. A dočkáte se ještě epileptické třešničky na pomyslném dortu nejhoršího filmového zážitku mého života k 5.7.2012. 47. MFF KV. 0/10 ()
Naprostá zbytečnost, jejíž snad jedinou devízou je zjištění, že R.H. Kirkovi to furt ještě docela hraje. Care si zřejmě na starý kolena nabalil mladou asijskou pornoherečku a jel s ní, Noidem Bártou a levnou digi kamerou na víkend do motelu v Nevadě. Jestliže původní Johnny YesNo je vtipný, hraje si se žánry, je hypnotický a vizuálně dost na výši (už jen ta scéna ležícího/letícího Johnnyho na kamenech), přičemž na svou dobu disponuje vizionářským hudebním doprovodem, je tohle rádoby umělecká srágora, kde se v odporném nenápaditém vizuálu epilepticky střídají záběry na polonahou Asiatku a Noida, kterému je dost špatně. Nebýt Kirka a asi dvou kratičkých pasáží, které hlavně díky jemu dostaly onu hypnotickou atmošku, je to na totální odpis. ()
Možná se u toho od srdce zasmějete jako já. Před koncem ale doporučuju zdrhnout, než chytnete epileptickej záchvat. (MFFKV 2012) ()
Film, u kterého ve Varech zaručeně usnete. ()