Stena

Pölsler by se měl asi vrátit zpátky k TV projektům, protože mít k dispozici takové přírodní scenérie a promrhat je na něco podobného, to se jen tak nevidí. Nemůžu si pomoct, ale bylo k vidění spousty dechberoucích drám i z tuctovějších podkladů. Totálně nevyužitý námět - 30%. [47. MFF Karlovy Vary] (08.07.2012)

Asi jsou šťastní ti, pro které je tenhle film nicneříkající nuda. Nejspíš mají jednodušší život. Pro mě je ale základní filozofickou studií smyslu života. To jsem v tomhle podání opravdu nečekala. Tak mi nezbylo od začátku do konce jen zírat a téměř ani nedýchat. Velký, opravdu velký, filmový zážitek. (06.10.2014)

108 minut dlouhá rozhlasová hra, v níž se vůbec nic nestane! Text a obraz spolu mnohdy vůbec nesouvisí. Zombie pes, který je chvílemi naživu a chvílemi mrtvý. Chlápek, co přijde přes zeď a ji zajímá ne to, kde se tam vzal, ale proč jí zabil zvířata. Logická chyba: Nikde ve filmu nebylo řečeno, že by si tam ta kráva pěstovala trávu, ale za střízliva by nebyla schopná vytvořit takový bláboly! Celou dobu jsem si říkal, že dám alespoň jednu hvězdičku za scény se zdí, které mají jakous takous atmosféru, ale prostě nemůžu. Myslel jsem si, že něco takovýho musela natočit nějaká ekofeministka, a to, že režisér je chlap mě vážně dostává. (21.07.2014)

Ze samého nadšení se mi nedostává slov, ale pokusím se je najít... Hned od začátku jsem fascinovaně sledovala obrazové dění a myšlenkové pochody osamocené ženy a nepustilo mě to až do úplného konce. Kdybych mohla, dala bych si klidně ještě hodinku navíc. Ze všeho nejdřív jsem s hlavní hrdinkou prožívala strach a obavy z neznámého, poté jsem se s ní těšila ze soužití se zvířecími bytostmi, kochala nádhernou přírodou a následně jsem se dojímala ze ztráty těch nejvěrnějších společníků, především milovaného psa. Toho jsem nakonec obrečela, celou dobu jsem si totiž představovala, jestli bych dokázala takhle žít. A došla jsem k závěru, že kdybych měla pejska, tak bych si v tom krásném prostředí nějaký ten rok nejspíš zvládla vybojovat. Většinu volného času totiž trávím sama se svým psem buď doma, na zahradě nebo v okolních lesích a dřevo na zimu si také dovedu připravit. Jen ulovit něco k snědku by asi byl problém, ale s tím by mi dozajista pomohl Ben. Momentálně si nevybavím film, ve kterém bych nalezla tak široké spektrum emocí. Jsem uchvácena i rozesmutněna zároveň. (90%) (30.05.2020)

Na filmu je vidět, že má literární kořeny. Je podle románu Marlene Haushoferové. Žena je sama v horách se svým zvěřincem. Film má neodbytnou fascinující atmosféru. Natáčecí lokalita je krásná i když trochu temné smrkově monokultury, které jsou v této nadmořské výšce přirozené. Film je to hodně pomalý a nenabízí žádné odpovědi pro hrdinčinu situaci. Je tu příležitost k filosofování o tom. Důsledky samoty projevení v závěru jsou velmi uvěřitelné. (19.04.2020)