Pátranie po Sugar Manovi

Dokument "Pátrání po Sugar Manovi" vypráví o tom, jak dva muži hledali život legendy a našli legendu samotnou. Je to o člověku, který se na stará kolena dočkal uznání, které mu náleží, ale nikdy se nedočkal toho, aby se jeho život změnil. Otázka je, jestli to chtěl. Je krásné vidět, jak se jeho osud alespoň částečně naplňoval, je hezké vidět, že se alespoň dověděl, jak moc lidí v Jihoafrické republice ovlivnil a jak moc ho zde poslouchají. Nejen ti, co se s jeho hudbou setkali hned v 70. letech, ale i ti, co v té době ještě nebyli na světě. Neuvěřitelný příběh o člověku, který chtěl jen trochu dělat muziku, zapadl, aby se z něj přece jen stala legenda. Docela by mě zajímalo, jak jeho život bude pokračovat. Třeba se ještě někdy dočkáme nového alba, ale myslím si, že dnešní konzum ho zase rychle nechá utichnout, pokud mu vůbec dá šanci. Tohle je prostě příběh, který napíše jen život. (19.11.2013)

Musím říct, že jsem po tomto filmu dlouho toužil a když už se ke mě dostal najednou se to stočilo tak rychle, že opakovaně vítězily jiné touhy, ale ve finále se přece jen asi na patý pokus na Sugar Mana dostalo. Musím se přiznat, že jsem si celou dobu připadal jak v Jiříkově vidění, nejsem žádný hudební fajnšmejkr, ale podobně krásný, pravdivý písničky s úžasně jednoduchým, ale geniálním kytarovým doprovodem jsem snad ještě neslyšel. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě tvůrci dělaj prdel, že přece není možný, aby někde žil takový písničkářský genius a nikdo o něm nevěděl, ale jak se to blížilo ke konci bylo jasno, že prdel si ze mě nikdo nedělá a člověk, který by mohl být za svůj talent v záři reflektorů, mít miliony fanoušku po celém světě, bohatsví a majetek, žije skromě, pracovitě a s velkou pokorou, bez konzumního chtíče bažícího po mamonu. Nebudu zastírat, rozsekalo mě to na sračky, písničky Rodrigueze už nedostanu z palice (hrají mně na vedlejší liště znova a znova ), protože jsou krásný, je v nich život, tak jo potkáváme my, co se každej den rveme s osudem a nezpívá je žádná zasraná pseudohvězda, ale jeden z nás a v tom je jejich nádhera a obrovská síla. Pane Rodriguezi, máte mou úctu, obdiv a respekt. (06.03.2016)

Skutečně hodně zajímavý příběh i dokument. A skutečně hodně zajímavý člověk a události okolo. Jen mě asi tak moc nebere ona hudba, část "On žije" mohla být trochu víc "Ta dá!" a konec by zasloužil ještě dovětek "Jak to bylo po odvysílání dokumentu". Chápu, ta třetí věc je logicky nemožná, ale konec mi tak přišel nějaký ustřižený a jakoby nedotažený. i tak je to... zfilmováníhodné :) (18.08.2013)

,,TENHLE CHLAP SI ZASLOUŽÍ UZNÁNÍ A NIKDO V AMERICE O NĚM ANI NESLYŠEL. NIKDO... NIKDO SI HO NECHTĚL ANI POSLECHNOUT. JAK SE TO MOHLO STÁT? JAK? U CHLAPA, KTEREJ PÍŠE TAKHLE“...... /// Rozjezd není nijak závratnej. Takový ty klasický plky manažera, producentů, jak tenkrát…a jak byl výjimečnej, jak se poznali, a jakou spáchal krásnou bizarní sebevraždu. Naštěstí v JAR, kde byl tenhle BÁSNÍK Z ULICE symbolem boje proti Apartheidu … aha, takže politika, do který tenhle hipík s kytarou zapadá. Všechno se zlomí detektivní pátračkou, kdy se z hudebního dokumentu se stává…kriminálka (?), se sledem událostí, který se běžně nestávaj. Snad jen v pohádce, kterou chceme prožít všichni (drž hubu, ty taky!). Plno optimismu (no jo, med kolem vočí, proto tolik chvály) a příběh, kterej se už nikdy (nikdy neříkej nikdy…) nestane. A ke svýmu překvapení – dávám 4*! Ne kvůli 60tejm létům, ty jdou hudebně mimo mě, ale asi proto, že se nebojím přiznat, že sním o svý vyšší formě a o tom, že jednoho dne mě budou lidi poznávat, uvidí můj talent a všechno se najednou stane pro svět …. aha, no to já jen tak…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Suger Mana nehledám, znám ho. 2.) To album fakt žije?. 3.) Chcu stylově ukončit kariéru (zedníka? Klidně, chlapi na stavbě budou čumět!). 4.) Thx za titule ,,Jona F.“ alias (?) ,,homoalians“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (16.03.2013)

No ty vole pecka, ale jako fakt krutopřísná! Bob Dylan a Mirek Dušín nějakým hrůzostrašným způsobem zplodili syna a dali mu do ruky kytaru. Důkaz dodnes žije v Detroitu. A jedem: „Sugar man, won’t you hurry 'cos I'm tired of these scenes / For a blue coin won’t you bring back all those colors to my dreams / Silver magic ships you carry jumpers, coke, sweet Mary Jane…“ (22.10.2013)