The Green Inferno

Prvních 40 minut bylo nesnesitelných. Nedělo se lautr nic, pokud člověk nepočítá plánování nesympatických individuí, které se chtějí jet do deštného pralesa připoutat k buldozeru. Když se pak konečně hlavní hrdinové dostali do spárů rudochů, kterým vládne docela sympatická šamanka a srandovní mistr popravčí, zdálo se, že se začne blýskat na lepší časy, protože seznamovací porcovačka byla opravdu výživná a já jsem doufal, že podobných chuťovek nabídne film víc. Jenže chyba lávky. Děj se pak přesune do klece, kde se vězni baví sraním, honěním, sebevražděním a dalšími podobnými kratochvílemi, kterými dávají najevo, že jsou to retardovaní idioti neschopní souvislejší myšlenky. Jo, občas nějaká krev vystříkne nebo se natáhne střevo, ale nejedná se o nic, co by budilo silnější dojem. Vše korunuje závěr, ve kterém mě hlavní hrdinka opět přesvědčila, že je totální kráva. Nevím, proč jsem od Rotha vůbec očekával něco kloudného. 30% (24.10.2015)

Škoda !!!! Do mé topky 5* brutálních filmů se tohle ASI zřejmě nedostane, ač brutální je to celkem dost ? nebo není ? Z chutných scén si po 12 hodinách pamatuji už pouze porcování černocha (a nebo tam bylo snad jen tohle ?) Co se postav týče tak u mě bod mrazu. To u Deodatových Kanibalů, jsem s postavama soucítil, tady ne. Atmosféra filmu je taková "komediální" to samé po herecké stránce. Pro mě je tohle celkem zklamání, protože jsem čekal ( 2 roky ?!! ), že to bude TOP masakr. Chybělo ASI více Gore + něco nového, chybělo mi tu znásilnění (když už), chyběly tu kozy, i když krasavice tu zrovna bůhvíjaké nejsou, no prostě škoda. Každopádně, porcovačka černocha, fakt silná scéna, bleh. Slabší 4*, čekal jsem o dost víc. Možná časem opáčko. (24.11.2015)

Tak jsme se konečně dočkali, tolik milované i nenáviděné gore známé z období raných vzdorů vůči tvrdé obrazové cenzuře opět ožívá v plné a čistokrevné parádě... Je ale otázka, zda-li z toho máme mít radost. Eli Roth je bídný vypravěč, neumí budovat atmosféru strachu a většina postav představuje v jeho prezentaci pouze matně osobité stíny v triviálním příběhu bez jakékoli emocionální nadstavby. Green Inferno je pouze vizuálně svěží a neskrývaně béčkovou poctou slavným italským předchůdcům, která svůj největší a vzhledem k pověstné úchylné nátuře jejího tvůrce nepochopitelný problém, tedy zoufalý nedostatek perverzních a fyzicky násilných scén, kostrbatě maskuje velmi brutálním černým humorem a čistou obrazovou výpravou, která ale pro změnu ubírá dění na autentičnosti a staví film, co se intenzity prožitku týče, až do stínu o 35 let staršího Cannibal holocaust. Tohle měla být krvavá, rytmicky sestříhaná žánrová jízda, nikoli bezduchá sociální obhajoba utlačovaných domorodých kmenů, která jednak nemá co říci a jednak je nudná až to bolí.. (19.10.2015)

Je to vlastne taká odvrátená strana retro vlny. Zatiaľ čo druhí resuscitujú v povedomí nesmrteľné - šialených Maxov, Han Solov, šablóny 80-tkových coming of age hrdinov atď. , Eli Roth, oddaný milovník Cannibal Holocaustu, dáva možnosť posledný krát šancu pulzovať zhnitému, rozloženému a červíkmi prelezenému srdcu Mondo filmu. Že je to tlkot veľmi krátkodobý, skôr exploatujúci a rekapitulujúci než inovujúci (možno len vsadenie final girl postavy) a zameraný na úzku divácku skupinu, je všetkým jasné. (06.01.2017)

Přišli chránit ohrožený domorodý kmen, ten se jim odvděčil tím, že v nich viděl oběd, večeři a snídani. A žádné vítání chlebem a solí, ale pěkná porcovačka toho nejtlustšího aktivisty v rámci hlavního chodu. To to ale trvalo, než někdo přišel s regulérní revitalizací opomíjeného hororového žánru značky "kanibal", který zažíval svůj boom převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Ne že by se mně po těch polonahých primitivech stýskalo, ale občas s nimi byla sranda. A to asi věděl i Eli Roth. Proto jeho přístup k dané látce není ani tak syrový, jako spíše brutálně zábavný. Prostě si představte ironického režiséra, jak se za kamerou tetelí smíchy nad tím, jak divák odvrací zrak nad nechutnými scénami, kterých není zrovna málo. A vypadají fakt dobře. Gore je na realistické úrovni. Řada scén je originálních. Buď jsou nasáklé černým humorem, nebo krví, přičemž i brutálně drastickým scénám se nedá upřít jízlivý ráz. Setkal jsem se s názorem, že se jedná o odporný film, ale no tak, však Cannibal Holocaust zrovna nepatří k těm filmům, které by vám zpříjemnily sobotní večer. Eli Roth je ale podstatně řemeslně zdatnější režisér než svého času Ruggero Deodato, který diváka prakticky jen dokonale zhnusil. To jeho mladší kolega přináší podstatně přístupnější styl, má výhodu i v tom, že konkurenci nemá žádnou, neb v současnosti se s natáčecím štábem do pralesů už nevydal nikdo. Žánr je už nějaký ten pátek pohřbený. A Roth a spol. exhumovali solidně. Ovšem dlouho odkládaná premiéra ukázala i určité nedostatky, jako třeba s určitostí chybějící scény, které zřejmě zůstaly na podlaze střižny. V jedné takové napínavé scéně filmu se tak divák nedozvěděl, jaký osud stihl mladou aktivistku, které se podařilo utéct ze zajetí. Dále se dal vylepšit závěr filmu. I na něm bylo znát, že jistě neexistovala jen jedna verze pro finální završení. Určité slabiny se tedy najdou. Natáčení bylo jistě z těch náročnějších. Pracovat s těmi primitivy byl jistě záhul. Kdo jim asi tak četl scénář, že. Vypadá to všechno celkem přirozeně, schopně zrežírované. Lorenza Izzo se stává hvězdou Rothových dvou posledních filmů. V tomhle snímku je ale za hodnou. Jako mrcha v Knock Knock zaujala víc. Kanibalové Eliho Rotha určitě nejsou filmem stravitelným pro každého. Drastičnost filmu, byť jakkoliv vládnoucí nadhledem a pomrkáváním na diváka, je pro standardního diváka nepolíbeného tímto žánrem, přece jen značná. Dobře tedy uvažte, jestli si chcete tenhle film dát. Je to v podstatě takový hravý kousek, co hýří všemi barvami a jeho "hamiky papiky" mají trochu lidovější ráz. Mě na tomhle filmu vlastně bavilo všechno, i ten pomalejší rozjezd. Takhle raketově mně za poslední dobu žádný film neuběhl. 90% (01.12.2015)