Francúzska spojka

Friedkin natáčel ruční kamerou a zkoušel různé režijní fígle, aby docílil co největší míry autenticity a to se mu podařilo v míře vrchovaté. Gene Hackman ve své první velké roli chlapáckýho poldy a těžkýho frajera na sebe výrazně upozornil, jeho automobilová honička s nadzemkou je nezapomenutelná. Svého času překvapivý a zasloužený Oscar za nejlepší film. (13.04.2003)

Role drsného a neústupného detektiva ''Pepka'' Doyla Genu Hackmanovi špičkově sedla a zaslouženě za ni obdržel Oscara. Honička ''Pepka'' s nadzemkou byla naprosto úchvatná a patří k naprostým vrcholům všech akčních kriminálních snímků staré školy (stavím ji na stejnou úroveň jako legendární honičku Steva McQueena v Bullitově případu). Jeden z těch syrových a drsných snímků, který tvaroval ony neústupné detektivy, které známe v dnešní době...... (28.09.2007)

A nejlepším hercem za rok 1971 je ... Gene Hackman. Za nejlepší byl vyhlášen i film, režisér, scénárista, střihač - nominován Scheider a kameraman. Na Hackmanovi tu vůbec není vidět, že v soukromí nesnáší násilí a mlátit někoho pro něj bylo hrozně těžké. Je to opravdový drsňák (vyrovná se v drsnosti i Harrymu Calahanovi), co když sedne za volant, můžeme čekat jednu z nejlepších filmových honiček. (03.10.2003)

Podobně jako u Bullitova případu, tak i u Francouzské spojky jsem skrze věhlas těchto snímků očekával něco víc a tudíž po sledování mám spíše rozpačité dojmy. Možná, že závěrečné scény mají nějaký ten až filozofický přesah, o kterém se mluví a píše, ovšem film jako celek mě rozhodně neposlal do kolen a jsem si jistý, že mi v paměti neutkví na dlouhé roky žádná ze scén. (09.08.2015)

Realistický neo-noirový thriller, na kterém lze výborně zkoumat evropské vlivy na Nový Hollywood. Stejně jako Godard v U konce s dechem nebo Costa-Gavras v Z (dva filmy zmíněné v režisérově audiokomentáři), také Friedkin uplatňuje dokumentárně veristický styl. Kamera budí dojem, že nezná trajektorii postav a musí spontánně reagovat na to, co se před ní odehrává. Vzdálenost kamery od postav a její pozice někdy věrně kopíruje způsob, jakým jsou tajně sledované podezřelé osoby (scéna v autobazaru). Mnohé scény jsou snímány z ruky a pouze s přirozeným osvětlením. Většina z nich se natáčela s kontaktním zvukem v reálných lokacích, často přímo na ulicích za plného provozu (což částečně platí i pro slavnou sebevražednou honičku) a bez zvláštního povolení. Věrnost reálným událostem, z nichž film vychází, šla tak daleko, že tvůrci použili skutečný heroin (a ve filmu ukazují tehdy používaný test jeho kvality) nebo policejní autodílnu, ve které se běžně demontovaly podezřelé vozy. K věrohodnosti přispívá také rozvolněná struktura vyprávění - čekací a sledovací prodlevy mezi akcí a reakcí jsou mnohem delší, než je zvykem v konvenčních kriminálkách, úspěch může záležet na náhodě, nebo se taky nikdy nemusí dostavit (tyhle prvky si o mnoho let později přisvojil srovnatelně realistický seriál The Wire). Výsledkem je procedurální dokudrama napěchované autentickou energií, díky níž vzniká dojem téměř fyzické časoprostorové blízkosti. Sázka na syrovost přitom nijak neumenšuje symbolické kvality vyprávění, které v souladu s dobovou skepsí není postavené na zřetelné opozici absolutního dobra a zla. Doyle možná má obdivuhodné detektivní instinkty, ale také je to frustrovaný rasistický zmetek, který si štvavým honem za zločinci kompenzuje, že zatímco on s kelímkem hnědé břečky mrzne na ulici, mocní sedí v teple a pohodlí luxusní restaurace. Nedostižitelný Charnier je oproti tomu uhlazený, zdvořilý a rozvážný a jeho chladná racionalita v něčem předznamenává nástup nového typu zloduchů, kteří jsou jen o trochu chamtivější než společnost, ve které žijí. Nestačí tedy, aby dobro bylo stejně nekompromisní jako zlo. Musí být ještě horší. Žádný film nevyjadřuje lépe oxymorón "špatné dobro". 85% Zajímavé komentáře: Visáč, rochelka (09.01.2006)