Réžia:
Antoine FuquaKamera:
Conrad W. HallHudba:
Trevor MorrisHrajú:
Gerard Butler, Aaron Eckhart, Finley Jacobsen, Dylan McDermott, Rick Yune, Morgan Freeman, Angela Bassett, Melissa Leo, Radha Mitchell, Cole Hauser (viac)Obsahy(1)
Absolútne nečakaný a veľmi dobre pripravený útok na Biely dom za bieleho dňa vyvrcholí uväznením prezidenta Benjamina Ashera a jeho najbližších spolupracovníkov v neprístupnom bunkri v podzemí budovy. Pri útoku je úplne zdecimovaná prezidentova ochranka s výnimkou jedného človeka – jeho bývalého osobného strážcu Mikea Banninga. Bývalý príslušník špeciálnych jednotiek využije všetky svoje schopnosti a hlavne detailné znalosti prostredia Bieleho domu na to, aby v jeho útrobách nielen prežil, ale v spolupráci s prezidentovým zástupcom Allanom Trumbullom, ktorý sa snaží riadiť záchrannú operáciu zvonka, oslobodil hlavu štátu. Čas beží a ak nebudú splnené požiadavky teroristov, nebude mať koho oslobodiť. Navyše, niekde v Bielom dome sa ukrýva prezidentov syn Connor, ktorého prípadné zajatie by v tejto vojne nervov mohlo byť rozhodujúcim faktorom. (TV JOJ)
(viac)Videá (13)
Recenzie (1 164)
Miestami je to dobrý akčný film, miestami fraška, miestami tečie vlastenectvo z obrazovky takým neskutočným spôsobom, že to až bolí. Ale dá sa to. Po vsuvke s prvou dámou sa príbeh trochu zbrzdí než priletí lietadlo a potom začne smršť. Na Gerarda Butlera s Aarona Eckharta sa dobre pozerá, snažia sa obaja, obzvlášť Gerard Butler hrá efektne. Zo zvyšku ansámblu vyčnieva len Morgan Freeman. Ako nápad na film je to dobré, neviem ako by dopadla realita. Avšak akčnosť tomuto filmu nechýba. Avšak zase .... jeden statočný Američan zachráni celú planétu ... zase. Pozrieť sa na film raz a to stačí. ()
Po 30 minutách radím film vypnout. Do té doby poměrně solidní zážitek, kdy bombardér nemilosrdně kosí nebohé Amíky, Korejci mají situace pevně v rukách a jejich plán invaze do Bílého domu nemá nejmenší chybičku. Pak se do toho ovšem přisere Mike Banning, který si může klidně podat ruku s McClanem 2013 a celý film jde do kytek. Začnou se kupit nelogičnosti obřích rozměrů. Nebudu se s tím mazat a klidně prozradím, že to celé nakonec dobře dopadne a Banning jen tak mimochodem jako přídavek kromě prezidenta zachrání rovnou i celou Ameriku. Posledních 5 minut se samozřejmě všichni radují a dokonce i prezident, který schytal kulku a v jednu chvíli to s ním vypadalo všelijak, vychází na vzduch jakoby to byla jen drobná oděrka. ()
Amerika tu nejenže s teroristy vyjednává, ale dokonce jim dvě hodiny líbá zadek (a nakonec jim ho samozřejmě rozstřílí). Ale to by byl poslední problém. Prvním je, že je to špatně natočené, druhým, že ve svých nesmyslných dvou hodinách to velmi nudí. Na tahu je Emmerich a já nepochybuju, že předvede o řád lepší výplach. ()
Krvavé akčňáky ja rád a tento ako návod na dobitie Bieleho domu bol parádny a našťastie sa ani nebral veľmi vážne. Gerard Butler je najlepší vyjednávač a úloha drsňáka v nesprávnom čase na správnom mieste mu sedne ako nikomu inému. Plnú paľbu si šetrím na White House Down ;-), I keď Channing Tatum, no neviem, možno prekvapí. ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (26)
- Po snímkach Zberateľ bozkov (1997), Ťažký zločin (2002) a Najsilnejšie puto (2011) sa jedná už o štvrtý spoločný film Morgana Freemana (Speaker Trumbull) a Ashley Judd (Margaret Asher), ale zároveň prvý, kde sa na plátne vôbec nestretnú. (S3MIR)
- Jméno hlavního hrdiny je Mike Banning (Gerard Butler) a je bývalým příslušníkem U.S. Army Rangers, přičemž hlavní základna Rangers se jmenuje Fort Benning. (Sealteam6)
- Aaron Eckhart (prezident Benjamin Asher) a Morgan Freeman (Speaker Trumbull) si spoločne zahrali už vo filme Temný rytier (2008). (ČSFD)
Potěš Pánbůh! Protikrizová proamerická propaganda v krystalicky čistém akčním balení, jejíž tvůrci posledních dvacet let zřejmě sledovali jenom filmy Rolanda Emmericha a Michaela Baye. Zato z osmdesátých let si velmi dobře pamatují Smrtonosnou past a všechny střílečky s Chuckem Norrisem. (Srovnání s McTiernanovým filmem zaslouží rozvést - ač oba filmy jistým způsobem reagují na krizi maskulinity a významným vizuálním elementem jsou v nich ničené falické objekty (Nakatomi Plaza a Washington Monument), McClane padouchy střílet MUSÍ, a odměnou je mu znovunabytý respekt manželky; Banning oproti tomu střílet CHCE, zapojení do akce bere jako službu vlasti a možnost, jak odčinit své dřívější pochybení.) ___ Je to debilní. Kouzelně a neuvěřitelně debilní a nepatřičně vážné, ale díky práci s deadliny a promyšleně dávkovaným akčním scénám to má spád, má to Rkový rating a má to asi desetivteřinový OTT záběr ohořelé americké vlajky, zpomaleně padající z balkónu Bílého domu. Ke studiu ideologických praktik v hollywoodské žánrové tvorbě už tady dlouho nebyl takhle vděčný materiál. ___ Úvodní letecký záběr nás seznamuje s majestátností americké krajiny, reprezentované v následujících minutách „civilizovanějšími“ symboly. V záběru se vždy najde prostor pro Bílý dům nebo alespoň americkou vlajku, umístěnou tak, abychom si jí zaručeně všimli (národními barvami je pomalován dokonce i „náhodně“ projíždějící autobus). Intro stručně představí oba mužské hrdiny (prezident jako tvrďák, který umí boxovat, naplno se věnuje vlasti, ale přitom neodbývá rodinu, Mike jako drsňák, ale zároveň rodinný typ, oblíbený u dětí) a dále rozvíjený způsob vztahování se k americkým hodnotám – důležitá je tradice, odkaz předků, zde zastoupený hodinkami po dědečkovi (jež po smrti manželky získávají ještě druhotný, poněkud fetišistický význam – zpřítomňují ženu, potažmo rodinu). Útok přichází, stejně jako 11. září, ze vzduchu. Tentokrát jsou ale ochránci amerického národa připraveni, ví, jak reagovat (prezident nezůstává netečně sedět, pádí do bunkru) a pakliže nakonec stejně dochází k obsazení architektonického symbolu americké demokracie, pak díky početní a silové převaze útočníků (jejichž špičkovou vojenskou techniku by jim mohla závidět lecjaká armáda světa). ___ Řešení zahraničních konfliktů je sice výhradně v kompetenci Američanů, ti ale nikam neintervenují – jsou napadeni (občany jedné z posledních zemí, která není pro americký filmový průmysl nijak významná) a musí se bránit. Jak již bylo nastíněno, musí bránit demokratické hodnoty, za jejichž celosvětového garanta se Spojené státy díky mnohaleté tradici považují (příznačné jsou všudypřítomné portréty bývalých amerických prezidentů, staré dělo před Bílým domem nebo Lincolnova busta, s kterou Mike zpacifikuje jednoho protivníka). Jestliže teroristé označují za důvod svého útoku „fucking Wall Street“, tzn. zkázonosný kapitalismus, špatně pochopili, na jakých hodnotách americká společnost stojí. Na rodině a demokracii, které na rozdíl od peněz charakter nekazí, ale vylepšují, a jsou nedotknutelné. ___ Největším hrdinou filmu je bílý prezident (černošský „prezident“ za něj jenom zaskakuje, třebaže má nesrovnatelně více charismatu i životních zkušeností). Muž rozhodný, nechybující, zosobňující esenciální „americkost.“ Proto je jeho život důležitější než život kohokoli jiného. Ostatní postavy se po útoku prioritně zajímají, zda je v pořádku prezident, nikoliv, zda nepřišli k újmě jejich blízcí nebo zda samy nejsou zraněné. Životy pár vyvolených mají mnohonásobně větší hodnotu než životy tisíců anonymních lapačů kulek (jednotlivec je ceněn výše než kolektiv). ___ V návaznosti na vyzdvihování individuálních zásluh spadá záchrana světa do kompetence hrdinných jednotlivců s jejich zvláštních „skills“, nikoliv kolektivu s jeho moderními technologiemi, které se obracejí proti svým tvůrcům (ukázkově neschopná armáda). Špatné ale nejsou samotné atomovky, jimiž Spojené státy disponují, aby se v případě napadení mohly bránit, špatní jsou teroristé, kteří se jich chtějí zmocnit. Čili – zlo pochází zvnějšku, což se týká také hrozby chudoby, kterou Kang vyhrožuje (vina by tudíž byla přenesena z „kapitalistické“ finanční krize na teroristy). Podobně je mučení a zabíjení žen akceptovatelné, pokud jej aplikujete na lidi, kteří se sami neštítí zabít psa nebo zmlátit ženu. ___ Sdělení filmu, který bezelstně (a podobně jako před mnoha lety třeba futuristé, považující válku za jedinou hygienu světa) poukazuje na revitalizující funkci krizových historických událostí (a tím mírní obavy z neustálé omílané krize kdečeho), je nádherně přízemní – s teroristy se nevyjednává a se Spojenými státy nevyjebává! Lze se tím buď bavit, nebo být znechucený. Zvolil jsem první možnost a těch dvou hodin nelituji, jakkoli mne zároveň nemálo zneklidňuje vědomí, že to bylo celé míněno smrtelně vážně. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, woody, Orthank, Anarion () (menej) (viac)