Hedwig a Mizerný palec

Divoký muzikál plný divokých scén s divokým obsazením a divokými písničkami s divokým textem. Mé původní nadšení z muzikálů už postupně ze mě vyprchává, a proto jsem od tohohle poměrně neznámého dílka neočekával něco zázračného. Opak se ale stal pravdou! S dalšími minutami jsem se do geniálního děje zažrával více a více, až mě punk-rockové písně a skvělá Hedwiga úplně celého pohltily.____ Co se týče obsazení, John Mitchell je prostě machr. Jako žena byl jak vzhledově, tak i chováním úplně nádherný, doslova k nakousnutí. V mnoha scénách jsem si dokonce myslel, že jde o opravdovou ženu. Ta vizáž, ty paruky, ty sexy nevinné xichtíky, ten napudrovaný nosánek - no prostě nádhera! A hlavně dokázal perfektně všechny písně procítit. A jsme u hudby. U nádherné a smyslůzbavené hudby! Všechny písně měly logické a hlavně okouzlující texty. V dnešní "přesuprstárované" době vzniká nespočet skladeb s nesmyslnými a naprosto stupidními texty, takže slyšet ve 21. století rockovou píseň s něcoříkajícími slovy, to už je něco. A nejhezčí na tom je, že Hedwiga zpívá tyto něcoříkající písně celých 95 minut bez reklamy!____ Po reakcích mého otce nebudu raději tento nádherný kousíček kinematografie doporučovat, protože ne všichni by mohli strávit jeden a půl hodiny se sexy transsexuálem, aniž by aspoň jednou neřekli: "To je nechutné!"... (04.11.2006)

Necháte-li film uležet a popřemýšlíte si o něm, můžete dojít ke zjištění, že je to opravdu pecka! :) Ne, vážně si myslím, že je to možná nedoceněný film, stejně tak jako Mitchell. Proč on se nedal i na hereckou dráhu, vždyt jako Hedwika je absolutně božskej, ta jeho/její ležérnost v mluvě je fascinující. A ta hudba! Od vypalovaček o narostlém "angry inch" až po zamilované serenády, opravdu jsem nenašel jedinou, která by se mi nelíbila. Rovnováha zde funguje perfektně, jak po technické stránce, tak i příběhové. (22.02.2010)

Strašně jsem toužil po tom, aby mě někdo nadopoval energií. Nějak jsem uvadal a všechno šlo od nikud nikam, k destrukčním představám. Skrz unavený oči jsem viděl něco jako chlapa. Asi. Při zaostření a nastartování mozku mi došlo, že koukám na ženskou. Asi. Zpívala a já se jal odhánět pesimistickou náladu hromovým zakřičením. Podobné jako tomu bylo před x lety s Ktož jsú boží bojovníci, možná víc hardcore! Krom elánu hlavní představitelky, mě zaujala pravdivost textů. Slyšel jsem něco o lidech rozdělených vedví, že jsme byli rozděleni za trest, a pokud to tak půjde dál, zůstaneme sami, šedivý a zlomený. Bylo to tak nádherný, těžko slovy popsatelný, až se mi rozklepala kolena. John Cameron Mitchel hraje transexuální Hewigu, jako kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělá. Velmi sugestivní! V úvodu jsem psal, že jsem potřeboval něčemu zase věřit a být pln energie. Hedwig a Angry Inch nejen, že mou představu naplnili po okraj, ale ukázali mi svět zase z jiný perspektivy. Možná se to nezdá, ale fakt to dodá odvahu. Něco říct, k něčemu se odhodlat. V závěru odchází nahý John od kamery, jako nová bytost. Vzpomněl jsem si na podobný film, Snídaně na Plutu. A docvaklo mi, že nepotřebuju být kdovíjak sečtělej, mě stačí, když budu tam, kde jsem a hlavně s vědomím, že tu pro někoho jsem.. Perfektní!!! (23.11.2009)

Hedwig a Angry Inch se právem chlubí kultovním statusem, jakým disponuje třeba Rocky Horror Picture Show. Což rozhodně není málo. Nádherná muzikálová jízda doplněná skvostnými animovanými sekvenci a naprosto božími výkony samotného Johna Camerona Mitchella a Michaela Pitta. Snímek za svých patnáct let nijak nezestárl a na plátně mu to stále sluší. (10.11.2016)

Napodruhé se mi to líbilo ještě mnohem víc a jen co doběhly závěrečné titulky, dal jsem na videu zpátečku a to krásné finále (tři písně + další dvě se závěrečnými titulky) si pustil znovu. HEDWIG AND THE ANGRY INCH se dá prostě vidět víckrát a řada z vás si ho snad i zamiluje. Pominu-li krásný příběh u kterého se ani nechce věřit, že je fiktivní, dále nádhernou vizuální stránku (animované sekvence, kostýmy, atd.), tak ze všeho nejúžasnější jsou ty písně. Je jich zde opravdu hodně a jedna lepší než druhá. Potěší zejména diváky s rockovým cítěním, ale skladby mají jak úžasné texty, tak skvěle propracovanou strukturu a jsou hodně rozmanité (od vypalovaček až po balady) a tak se budou nejspíš líbit všem. Samostatnou kapitolu by si zasloužil John Cameron Mitchell, který kromě režie ztvárnil také hlavní postavu (ještě dříve ji hrál řadu let na Broadwayi) a také se na filmu podílel i v dalších ohledech (spolupráce na scénáři, napsal monology, složil hudbu). V roli Hedwig / Hansela je naprosto dokonalý, úžasně zpívá a jeho výkon je tou pověstnou třešničkou na dortu. Prostě nádherný film, který se může směle měřit s kultovním THE ROCKY HORROR PICTURE SHOW. (07.01.2007)