Príbeh o jednej masakre

(MFF KV 2012) dramatická inscenace událostí spojených s výbuchy v Itálii v 69. a skutečně je to inscenace, které by to asi nejlépe slušelo na TV obrazovce a možná spíše v podobě seriálu, který by mohl ještě více tnout do zde ve finále jen načrtnutých situací a vztahů - všelijaká politika je tu všudypřítomná, ale nejde se do hloubky. ve skutečnosti je to spíše přehlídka všemožných vyšších a nižších příslušníků, anarchistů, pravičáků a v tom úplném finále si pamatujete jen hlavního vyšetřujícího komisaře, protože ti všichni ostatní se vám poztrácí v té konverzační mlze. ale stoprocentně musím pochválit scénáristu - velmi zručná a sebevědomá práce a kvalitně vystavěné dialogy, ale přece jen se dalo možná jít ještě do větších kontroverzí... na druhou stranu je ale možná i dobře, že tento film si nehraje na detektiva a nesoudí, kdo za co vlastně mohl a kdo co spáchal (09.07.2012)

Za posledních pár let jsme to viděli už několikrát a přestává to být sranda. Důraz na to, aby ve filmu bylo víc postav než členů ROH, detaily na vytuněné Italy všech generací a košil a poctivý monitoring celého případu se už trochu okoukal. Stejně jako vyprávění, které v těchto typicky chlapských tématech cpe ženy do pozadí, baví se nikdy nekončícími konverzačkami a nakonec tahá eso z rukávu tak, že nám ukáže, jak jsou ty naše vlády hrozně prohnilý. Jako televizní minisérie by to asi fungovalo líp. (02.07.2012)

Promarněná šance jak navrátit italskému kriminálnímu žánru život... Román o jednom masakru se encyklopedicky valí skrz skutečné události popisující teroristický útok v Římě sedmdesátých let... Snaha popsat alespoň trochu každý dotčený charakter naprosto ubíjí jakoukoliv diváckost. Tenhle film je ta nejkrystaličtější NUDA, jakou si lze představit, a nezachrání ho ani nahusto rozestavěné Fiaty v každém záběru. (08.07.2012)

I keď si za pre nás neznámych hercov dosadím mená, ako Ventura, Volonté alebo Gabin, stále mi z toho vychádza iba mierne nadpriemerný film. Možno je to tým, že vinníci sú stále viac menej neznámi a ide tak iba o variantu udalostí, ako ju nám predstavujú tvorcovia. Atmosféra je vynikajúca, našinci by sa mali čo učiť a nie je to len tmavším filtrom. Nitky samozrejme zase vedú úplne najvyššie, veci sa musia ututlávať, neustále ste vyrušovaní tajomnými telefonátmi, niet sa kam skryť. Poznáte to. Teda aspoň z podobných politicko-detektívnych trilerov. Taliansky Baader Meinhof komplex ale nevznikol. (04.02.2018)

[ITFF 2012, Sydney] Neskutočný spád, (pre neoboznámeného) arogantne rozdistribuované informácie a (snáď pre každého kto aspoň minimálne trpí zvedavosťou nad možnými následkami politického hyenizmu) zdrcujúci epilóg. Snímok je prevažne znevažovaný hlavne kvôli "televíznosti" a neschopnosti sa orientovať v telegraficky predkladaných súvislostiach, čož mi príde skôr ako divácka zhýčkanosť+lenivosť, než relevantný argument, ale budiš. Pripúšťam, že by nezaškodilo viac obozretnosti a uváženosti v zmysle umiernenejšieho premostenia jednotlivých faktov aby to na dotyčného nepôsobilo akokeby dostal kladivom po hlave. Napriek tomu sa "Romanzo di una strage" nedá uprieť sugestívna usilovnosť vo vierohodne obsadených postavách, dejovej gradácií a priamočiaro komunikovanej nezvratnosti. Pôvodne som to mal za neisté štyri, ale s odstupom sa prikláňam k vyberanejším trom. (17.10.2012)