Dům s věžičkou

Černobílá odysea skrze zasněženou zemi stiženou válkou, viděnou očima malého chlapce. Dílo ukrajinské režisérky Evy Neymannové je adaptací autobiografického povídky Fridricha Gorenštejna z roku 1964. Původem židovský spisovatel stál za scénářem Solarisu (1972), a byl to krom Juri Klepikova právě Gorenštejnův blízký přítel, Andrej Tarkovskij, jenž chtěl v minulosti Dům s věžičkou zfilmovat. Neymannová získala za svůj druhý celovečerní snímek řadu mezinárodních ocenění, včetně hlavní ceny na Na východ od Západu na 47. ročníku karlovarského filmového festivalu. Černobílé vizuální eseji vévodí šerosvitná kamera litevského kameramana Rimmvydase Leipuse, a dále představitel dětské role, Dmitrij Kobetskoj, chlapec nalezený v oděském sirotčinci.

Děj sleduje jednodenní putování osmiletého vnoučete, které míří se svou matkou za dědečkem, po smrti svého otce. Žena naneštěstí skoná během poutě na tyfus, kdesi v neznámém městě, stejně chudobném a zruinovaném, jako další místa, která dvojice vlakem minula. Chlapeček je však odhodlán bez matky pokračovat v cestě dál. Zasněžená krajina marně skrývá následky země zdevastované válečným běsněním; všude vládne (c)hlad, chamtivost a bezútěšnost. V Sovětském svazu je zimní čas předposledního roku války, která ještě zdaleka neřekla své poslední slovo. Dům s věžičkou, kde má dědeček bydlet, zůstane mrazivou fata morgánou. (Česká televize)