Na jezeře

místy zbytečně na efekt, navíc postava spirituální kněžky osvícené bleskem doslova NAVÍC (!) jen pro to aby do už tak tíživé problematiky zneužívaných dětí přibyli zneužívané ženy (!) tolik negativa, na druhou stranu ..hodně osobité, výtvarné cítění režisérky nabízí neskutečné obrazové kompozice, které dají zapomenout, že děj je přeci jenom dosti předvídatelný, oproti tolik srovnávanému true detective ale přehlednější, formálně čistší ..oblíbenost je přímo úměrná preferovaností zvoleného prostředí -u mě tak 50/50- ne dokonalý, i tak seriál, který má charisma ..pokud je peter jackson solí nového zélandu, je jane campion jeho kořením (26.08.2014)

Po první sérii na mne zapůsobila hlavně podivná atmosféra odvrácené strany jinač báječného světa pána prstenu, kraje světa, konce světa nebo ráje, říkejte tomu jak chcete. Pokud někdo trpí depresemi, protože jste se pohádali s nadřízeným nebo vám soused chodí na třešně nebo se vám občas cizí pes při venčení vykálí přede dveře, zůstaňte klidní. V zapadlém koutě Nového Zélandu se dějí opravdu horší věci. Minisérie působí mdlejším dojmem skrze složité vnitřní pochody zainteresovaných postav, které řeší současné či minulé životní osudy spíše nežli zmizelou dívku. Avšak poslední kousky skládačky vám hrábnou do představ o budoucí vysluněnné novozélandské dovolené s dětmi. 75% (23.06.2019)

Těžko rozhodnout, který ze dvou prakticky současně natáčených a identicky působících seriálů, tedy tohoto a True Detective, vychází jako lepší. A o tom, že jsou si k nerozeznání podobné, není nejmenších pochyb. Stejný kameraman je v záběrech znepokojivě krásné panenské přírody na první pohled znát asi nejvíce. Slabší kriminální případ jako rámec pro, co do atmosféry, bezkonkurenční výlet do vzdálených končin je achillovou patou obou, a stejně tak oba oplývají vynikajícími hereckými výkony hlavních aktérů a autentickým filozofováním. Kde však známější True Detective (vzhledem k autorovi logicky) vyniká ve zobrazení čistě mužského pohledu na život a smrt, autorka Top of the Lake zdejší do morku mrazivé, mlhavé a deštivé podnebí využívá přesně opačně, a co víc, dokáže celé to panoptikum postaviček kolem Ráje vykreslit mnohem uvěřitelněji a zároveň hlouběji. Za mě je to tedy - i přes zdejší absenci podobně vynikající ústřední dvojice, kterou má v rukávu první série konkurence - těsná výhra pro Nový Zéland. I kdyby to mělo být jen kvůli tomu, že právě toto pojetí aktuálně nemá obdoby. (25.04.2014)

Počin v podobě Top of The Lake by asi neměl být označován za seriál, ale spíše za film na pokračování. Což ovšem nemusí být problém. Horší je, stane-li se, že se takový neepizodický koncept, byť pečlivě vymyšlený, začne (snad během natáčení?) rozpadat. Nevadí, že Jane Campion není Agatha Christie, ale logiku - nebo v tomto případě spíše přirozenost, protože logický je příběh dostatečně - je třeba dodržovat i u psychologických dramat a mysteriózních filmů. Ambiciózní projekt tak trpí regresí ve vývoji jednotlivých postav. Ty jako by ztrácely paměť a s ní i úsudek. Vznikne-li jednou podezření, nemůže jen tak zmizet. A Jane Campion to moc dobře ví, protože vkládá do děje nejrůznější druhy Čechovových pistolí. Nedomnívám se proto, že by to by se jednalo o nedostatek konceptu, ale že se film jednoduše rozklížil při natáčení – možná tím, jak byly scény natáčeny na přeskáčku a asi s velkým odstupem. Možná ještě větším, tentokrát ideovým problémem je proklamovaný label "genderový." Proč ženy ve filmu jsou a zůstávají po celou dobu jakýmsi houfem zmatené zvěře? Co se tím vlastně říká o jejich „genderu"? Máme se smát, protože všichni víme, že tomu tak není? Vystavěla Jane Campion film k metainterpretaci? Jako když Ruben Ostlund tvrdil, že realistický film vidíme jako rasistický, protože jsme rasisti? Nebo je to koncept typu Žena od Luckyho McKee, který je až tak absurdní, že jej z podstaty nebereme vážně? Co nám má říci tento film, kde Jane Campion stvořila roli osvícenkyně, která ve skutečnosti jen plácá nezodpovědné banality, nebo říká pravdy, které všichni znají, jen je říká hrubě a v nevhodnou chvíli jako ožralý chlap, a vzdává se veškeré odpovědnosti? Je snad osvícená žena starý ožralý chlap? Jak byly všechny postavy nakonec obdařeny poznáním z nevšedních dramatických zážitků jsme se nedozvěděli, jelikož happy závěr a jednoduchý konec zajistil, že už se nikdo nikam nemusel fyzicky, mentálně a ani „genderově" posouvat. Tak, milí přátelé, můžete mi někdo povědět, co jste se nového dozvěděli o „genderu"? Jakou "reflexi ženství," jak píše Marigold, nám tento snímek vlastně připravuje? Tohoto filmu je opravdu škoda. Málo by stačilo ... nebo spíš "méně". Méně je někdy více ... 4,5. (13.08.2014)

No tak dějově to žádná velká sláva není. Ani režisérka nepředvedla nic světoborného. Film má však dvě velké devízy a to hlavní hrdinku, která je prostě...no zajímavá a pak prostředí Nového Zélandu. Záběry na hory, jezero a lesy byly tak překrásné až magické, že jsem měl chuť se tam okamžitě rozjet a nechat se tou krásou prostoupit. Škoda, že si tu chuť můžu zatím leda tak nechat zajít:-) (10.04.2016)