Temné nebo

Mimozemštania v horrorových filmoch sú dnes už veľmi zriedkavým javom, rovnako ako je zriedkavým javom zahrnúť do tohto žánru okrem predvídateľných ľakačiek a prvoplánových scén aj kus dobrého scenára a slušných hercov. Mám na mysli malé, nízko-rozpočtové horrory, ktoré takmer všetky na jedno kopyto. Tento bol ale príjemným prekvapením. K vyrovnanému súboju s áčkovými horrormi to však nie je, režisér sa ešte nezbavil béčkových manierov, scenár tiež nedomyslel do úplného súladu s pravidlami logiky. Dávam tomu však veľké plus za návrat k detským časom zakukleným pod perinou pri sledovaní Aktov X. 70%. (09.11.2013)

Po dlouhé době komorní příběh plný neviditelných mimozemšťanů. Tenhle snímek se mi zrovna trefil do noty a drama vyděšené rodiny, jejiž dům se stal terčem útoků nepřátelské formy života, mi způsobovalo dobrých šedesát minut příjemného mrazení. Za nejpůsobivější považuji noční návštěvy. Zjistil jsem, že mě solidně odbourají duchařiny, ale neviditelní emzáci, procházející zdmi, se mnou dovedou taky zamávat. Bohužel se to ke konci zvrhne v docela slušnou pitomost a vše budované se zkazí. Takže i chápu všechny ty, co se to snaží podhodnotit. Temné nebe má fantastickou hudbu. Tvůrci s ní, i se zvuky pracují skvěle. Výsledek je opravdu hutný a tu čtvrtou hvězdu si to zkrátka zaslouží. Zjistil jsem, že tu "husinu" mám především pravě kvůli napětí gradovanému hudbou. Nejskvělejší na tom všem je však citát hned v úvodu: "Jsou dvě možnosti. Buď jsme ve vesmíru sami, nebo nejsme. Obě jsou stejně děsivé." A ano, tak to je. Arthur C. Clarke je očividně i skvělý šprýmař. Závěrem jen dodám jména lidí, kteří se na filmu podíleli. Nepřijde vám na tom něco divného? Goyo, Kadan, Kutsugeras, Gvozdas, Bishara, Higinbotham, Volturno-brill, Kavanaugh-Jones, Okin, Blum. Ano, jsou mezi námi a trapně se maskují už dlouho. (23.05.2014)

Spíš než o horor se jedná o regulérní drama/sci-fi, v němž rodinu na klidném předměstí začne navštěvovat záhadná bytost z jiný planety. Bohužel pro diváka se film namísto atmosféry soustředí hlavně na osobní problémy každého jejího člena (tady je obzvlášť zbytečná kapitola se starším synkem a jeho první láskou) a napětí se vkrade zpočátku jen do dětskýho pokoje a následně do závěrečné, poněkud haluzoidní desetiminutovky. A to je trochu málo. Předchozí Stewartovy počiny sice byly magořiny, ale magořiny zábavný. (06.04.2013)

VAROVÁNÍ: komentář obsahuje implantáty S P O I L E R Ů mimozemského původu! Jo jo, tyhlecty únosy... To vždycky začíná slibně. Nejdřív jsem se tetelil blahem, krásně se bál i lekal. A u spousty rámečků, ze kterých zmizely fotky, mě opravdu pořádně zamrazilo. Všechno v cajku až do zjevení prvního E.T. V té chvíli si bohužel scénárista uprostřed noci odskočil na cígo na balkon, tam ho čapli emzáci a na své lodi na něm provedli pár vědeckých pokusů, včetně lobotomie. Zbytek scénáře podle toho taky vypadal. Maminka spatřila v dětském pokojíčku zrůdu, ale manžel jí převědčil, ať z toho nedělá zbytečně drama. To, že jejich synáček prochází zamčenými dveřmi jako duch, aniž by spustil alarm odbyli v duchu: ty děti, ty děti... Pak už to nebavilo ani jako komedie. Slintající vlčák (jasná vzteklina) byl dobrý nápad, ale zapad. A ani nerafnul některého ploskolebce do jeho latexové prdele (a pak zmizel z příběhu - asi skončil u emzáků v papiňáku :-). A ti emzáci taky nebyli zrovna Einsteinové. Asi zapomněli na to, že umí procházet zamčenými dveřmi a místo toho pracně vytáčeli vruty z bednění (a tím vytáčeli i mě). "Možná jsme ve vesmíru úplně sami a možná ne. Obě možnosti jsou stejně hrozné." Ale ještě hroznější je představa, že někde na druhém konci Mléčné dráhy právě teď nějaký zelený debil natáčí podobnou (původně slibnou) ptákovinu o nás lidech, plnou nelogičností. Takže: jedna hvězda za tu působivou první část filmu a další dvě hvězdy za „Byla jsi zlobivá holka!“ a za tu první pusu. Už jen kvůli téhle boží scénce nakonec přece jen nelituji peněz za lístek do kina.  P.S. Do vás vložené implantáty se nepižlají doma! S tím se chodí k obvoďákovi ;-) (18.04.2013)

Scott Charles Stewart. Milovaný a zatracovaný to režisér hneď od prevého filmu. Milovaný asi len mnou (i keď len látkami aké si vyberá), zatracovaný skoro všetkými ostatnými. V závere Priesta sa však predviedol veľmi slušnou akciou. Pri Dark Skies si zo žánru však akciu musel vyškrtnúť a tak som bol veľmi zvedavý čo predvedie. A ide mu to aj bez nej. Poctivo buduje atmosféru a snímok pôsobí oveľa komplexnejšie ako jeho predchádzajúce projekty. Stále to však nie je film na ktorý by sa oplatilo ísť do kina. (01.05.2013)