Jde si pro nás noc

Příběh je v tomto případě věcí podružnou. Zmlátit, rozsekat, postřílet, upálit a rozřezat, to je to, oč tu běží. A všeho je tu vrchovatě, takže milovníci usekaných končetin a vyhřezlých vnitřností si přijdou na své. Jenže abych pravdu řekl, na mě toho bylo možná až příliš, což mělo za následek, že jsem finální souboj, který měl být vrcholnou ukázkou bojových schopností obou zúčastněných, kompletně odzíval. Nicméně za čas si zase podobnou řezničinu rád pustím. 70% (02.12.2018)

Je to tak brutální a krvavý, až je to chvílema sebeparodující a nedokážu určit, jestli to byl záměr tvůrců, či to mysleli vážně ...!! :-D Připomínalo mi to tím právě třeba ty 70.kový klasiky z Japonska se Sonny Chibou, kde to byla už tenkrát parodie. A je to fajn!! Krásnej vizual a plno akce. Nulovej děj a to co děj je, tak je takový že ani nevím o čem a k těm postavám prostě člověk nijak nepřilne. Nakonec jsem fandil více Ikovi, než Taslimovi, i když měl být záporák. Ale v týhle směsici šílený skupiny postav ...jeden bez dvou za dvacet ... :-D Suprový byly ty holky, to byla nádhera. :-) :-) Julii bych chtěl mít doma ... no i když asi raději všechny tři i s číňankou a francouzkou ... :-P 5/5 (28.10.2018)

Timo Tjahjanto poprvé bez svého bratra a natočil další akční zlatou perlu, která definitivně vykouzlí úsměv na tváři a jako náhrada za zrušený Raid 3 to funguje bezvadně. Je třeba podotknout, že Timo se proslavil především hororem Macabre ( pořád jeden z nejbrutálnějších exploitationů vůbec), takže primární housle hraje především Gore a násilí, kterého je zde požehnaně a velmi se mi líbí jeho přístup k žánru, protože on jako jeden z mála posouvá hranice, ukazuje věci, které jsou Tabu a neštití se absolutně ničeho a to mne fascinuje, protože Američané tiše mohou závidět. Herecky je film prvotřídní, sejde se zde známá herecká sestava, trochu jsem si však musel zvyknout na to, že Iko Uwais je záporná postava, ale Joe Taslim má naštěstí charismatu až až, ale překvapivě nejvíce září Julie Estelle, která okamžitě potřebuje vlastní sólovku. Akce téměř nesešlápne z plynu je to jeden ultra brutální masakr, kde se všichni řežou vším, co je po ruce, lámou se končetiny na všechny možné způsoby a využívá se vícero bojových stylů. Tjahjanto se vyloženě vyžívá v smrtelných likvidacích a já šílím společně s ním. Největší highlight je definitivně Julie Estelle proti dvoum lesbičkám a myslím, že lepší female fight tu ještě nebyl a taky samozřejmě celé finále, které si bere to nejlepší z Berandalu a Joe Taslim proti Uwaisovi jakožto souboj bratrů byl docela emotivní a choreografii se samozřejmě nedá nic vytknout. Abych jen nechválil, mouchy se zde samozřejmě najdou. Vizuál mi příjde průměrnější, občas jsem měl pocit, že postavy přežívají nemožné a trošku mě mrzelo, že se zde neukázal nový akční objev, ale to jsou pro mne irelevantní drobnosti, které mi zážitek nezkazili. Kdo rád sebevědomé akční nekompromisní a brutální filmy bude spokojen. Kdo zaspal dobu při Segalovi, Lundgrenovi a Van Dammovi bude nejspíš brblat. Tady fanoušek akce pod 3* jít nemůže. Už se těším na May the Devil Take You a doufám, že v příštích letech mě Mo Brothers bude uspokojovat nadále, protože tolik šikovných tvůrců v současnosti není.90% (20.10.2018)

Film vypadá na oko strašně kvalitně a dobře, jinak je to asi tak všechno, co se mi na týhle nohárně zalíbilo. Strašně jsem se na to těšil, ale nakonec z toho vylezl takovej bezduchej kmitočet. Film spolehá nejspíš jen a jen na akci, což by mi nevadilo, kdyby mi nepřišla nezáživná a na Taslima a Uwaise (které mám hodně rád) mi přišla až někdy docela taková... utahaná, pomalá? (možná špatnej střih) Zkrátka mě nezaujala ani akce a ani děj. Co se týče hudby, někdy mi přišla fakt dobrá a někdy mi tam třeba vůbec nesedla. Možná jsem se zas těšil až moc. (07.03.2019)

Masokombinát Jakarta, aneb vřeštící chlapci a děvčata s bodno-sečnými zbraněmi jdou na porážku a rozhodně z toho nejsou tak vyděšení, že by se v nich krve nedořezal.. Dopad zoufalé snahy vyprávět nějaký příběh mezi zuřivým porcováním lze přirovnat ke chvíli, kdy malé dítě čeká na to, až mu vymění baterky v ovladači od autodráhy. Otázkou je, jak ho bude to ježdění krvavým autíčkem dokola dlouho bavit.. Významnější přiblížení k estetice Garetha Evanse bohužel přišlo až při finálním souboji a právě na jeho počest jsem složil krátkou tematickou báseň: „Ito bude bit jak žito, Uwais bude křičet auvajs. Oddají se chlapci tanci, hemofilik nemá šanci...“ (17.12.2018)