Réžia:
William FriedkinKamera:
Arthur J. OrnitzHrajú:
Kenneth Nelson, Leonard Frey, Cliff Gorman, Laurence Luckinbill, Frederick Combs, Maud Adams, Keith Prentice, Peter White, Graham Parrington (viac)Obsahy(1)
První film, ve kterém gayové tvoří většinu. Osm přátel pořádá narozeninový večírek. Jsou to normální lidé, kteří žijí většinou vcelku obyčejným životem a od svého okolí se nijak zvlášť neodlišují - až na svou sexuální orientaci. Před sebou si nemusí na nic hrát, a tak se jejich večírek začne odvíjet v té nejlepší pohodě. Avšak přece jen nastanou situace, které nikdo nezamýšlel a nečekal. Jedním z "omylů" pořadatele Michaela je, že byl na oslavu pozván i jeho heterosexuální kamarád Alan. Podruhé to zaskřípe, když dárek pro oslavence Harolda, vnadný mladík Tex, přijde předčasně a zkazí tak připravený vtip s "Půlnočním kovbojem". Atmosféra večírku zvolna houstne... A nakonec dojde na takové odhalování charakterů, s jakým nikdo z přítomných nepočítal... Ve své době značně provokativní film režiséra Williama Friedkina vznikl podle divadelní prvotiny dramatika Marta Crowleyho. Je jedním z prvních filmových děl, které zobrazují tematiku homosexuality zcela otevřeně a ve kterém jsou prakticky všechny postavy homosexuální. (Česká televize)
(viac)Recenzie (30)
Uřvané a stupidní, herecké výkony hrozné. Režijně docela zvládnuté, ale jinak děs a hrůza. Nikde nic, co by zaujalo a ty pitomosti, co herci vypouštějí z úst... K tomu jakási hra na hru, která dokáže rozhodit způsobem, že se z toho hroutí a zase jen hysterák. No prostě dokoukat se to dalo jen s velkým sebezapřením. Vidím, že jsem tu s negativním hodnocením jaksi osamělý, ale tohle si nic jiného nezaslouží. Takový je můj názor. ()
Na svoji dobu poměrně odvážný a ve zobrazování homosexuality překvapivě střízlivý (mám na mysli nezatížený tendenčními dobovými vlivy) a otevřený film Williama Friedkina, provedený jako divadelní hra. Evidentní vliv Freudovy psychoanalýzy a komorního psychologického dramatu na způsob Čechova, prodchnutý „woody- allenovskou“ intelektuální chandrou. ()
Ou, ou... tak tady jsem se s Williamem Friedkinem (po 7 skvělých zkušenostech) poprvé totálně minul. Filmařsky zručně natočené, jistou atmosféru na půdě jednoho domu se tu Friedkinovi s přibývajícmi zvraty (zvláště s příchozím deštěm) vybudovat podařilo a v rámci děje ve víru postupně gradující charakterní hry jde najít pár celkem zajímavých momentů... ale co s tím, když pojetí téměř všech homosexuálních postav, pokud jde o jejich výstředně stylizovaný tón a infantilně přihřátou mluvu, mi připadalo hodné maximálně tak parodie či komedie typu Klec bláznů, zatímco tvůrci se snaží s tímto stylem rozehrát seriózní drama? Nehledě na to, že problémy či spíše pseudoproblémy homosexuálů mi byly ukradeny, strávit v téhle společnosti dvě hodiny trapně zkaženého večírku bylo pro mě místy nesnesitelné a nekonečné a zvládl jsem to jenom díky rozložení filmu na tři části. Postupně zesílující naději, že se film pořádně rozjede a zlepší, začala v poslední třetině vystřídavat pouze naděje v brzký konec. Příliš se mi nechce chválit ani tu Bacharachovu hudbu, když zde tvůrci jako ústřední motiv zvolili (a pouze zrecyklovali) šlágr „The Look of Love“, který zazněl již o 3 roky dříve v Casinu Royale. Snad jen fakt, že Friedkin natočil gay film v době, kdy tohle téma ještě nebylo v módě cpát do každého druhého filmu, naopak šlo o ožehavě minoritní záležitost, lze brát jako zajímavost k dobru. [45%] ()
"Sex ve městě. To je ten seriál o čtyřech ženských co se chovají jako teplouši." Marge Simpsons. Tak tady je to naopak. Osm postav a každý umístěný na určitém místě škály. Od věřícího katolíka který nedokáže bojovat se svou přirozeností, takže žije s mužem, až po chlapa středního věku, který se 24/7 chová jako kdyby parodoval namyšlenou středoškolskou roztleskávačku z amerických filmů. Film má neskutečnou kadenci velice chytrých dialogů pronášených herci, kteří je dva roky předtím každý večer opakovali na jevišti, takže i když jsou šroubované až do absurdna, v jejich podání znějí přirozeně. Jenže ty dvě hodiny jsou zkrátka moc. Především první půlka se dost táhne, a i když v té druhé začala atmosféra neúprostně houstnout, stejně jsem se občas nudil. Dojem zachraňuje režijní um Williama Friedkina. Rok před Francouzskou spojkou a tři roky před Vymítačem ďábla měl fazónu jako nikdo na světě, a na výsledku je to vidět. ()
Perfektní drama, celý film se odehrává v jednom bytě, takže moc záleží na hercích, scénáři a režii. A ti všichni odvedlí skvělou práci. Herci byly neobyčejně dobří, nominace na objev roku (Zlatý Glóbus) pro Kennetha Nelsona zasloužená, scénář a to především dialogy je na výborné úrovni a režisérovi se daří udržet divákovu pozornost a atmosféru celé 2 hodiny. I přesto, že je z filmu poznat že jde o adaptaci divadelní hry, není to vůbec na škodu. ()
Galéria (9)
Fotka © National General Pictures
Reklama