Vražedné záhady slečny Fisherové

Emancipovaná Phryne Fisher se pro vlastní potěchu věnuje práci soukromého očka, ve volných chvílích se účastní společenských radovánek melbournské smetánky, a při tom všem nezapomíná pilně flirtovat se sympatickým policejním detektivem Jackem Robinsonem... O vrchol seriálové tvorby se jistě nejedná, některé epizody jsou však vcelku povedené, nepostrádají vtip a napětí. Věrní čtenáři Kerry Greenwood (pokud u nás takoví jsou, její romány tuším nebyly přeloženy do češtiny) ovšem budou nejspíš zklamáni, z předlohy toho v seriálu mnoho nezůstalo. (22.04.2013)

Roztomilá krimisérie anglického střihu, Melbourne konce 20. let minulého století a dokonale vystižené dobové aranžmá. Nad těmi interiéry, auty a hlavně kostýmy jsem vrněla blahem. Emancipovaná hlavní hrdinka díky své drzosti, vtipu a intuici řeší s nadhledem jeden zločin za druhým, aniž by si pocuchala svůj dokonalý účes anebo rozmazala mejkap. Vždy dokonale vystajlovaná pobíhá po střechách, nahání zločince a z mrňavé kabelčičky vytáhne dle potřeby elegantní revolver, baterku či foťák. Kouzelné! (12.06.2017)

Nejdřív jsem se trochu styděla, že se na to dívám (od severských detektivek je to přeci jen odskok před půl zeměkoule), ale nakonec mi to hluboce učarovalo. Ani né tak ty případy, jako úžasná povaha, vzhled a charakter slečny Fisherové, ale především její vztah s inspektorem Robinsonem. Ten byl vážně odzbrojující - maximálně zábavný a romantický zároveň. Poslední scénku třetí série jsem si pouštěla asi 8x, což se mi naposledy stalo ve Vinnetouovi - Rudém gentlemanovi v minulém století. (02.02.2019)

Hodnotím po první sérii a nemyslím si, že se dál něco podstatně změní. Pokud ano, vystavím opravné vysvědčení. Ano, je to jeden z retro - detektivních seriálů pro pamětníky. A má ohromnou devizu. Kromě toho parádního retra má "moderní" švih a hlavně neuvěřitelný náboj a ještě víc barevné a poetické kouzlo. Ať už jednotlivých postaviček nebo veškerého prostředí okolo. Pokud to zní až moc básnicky, tak to jsem chtěl. (02.02.2020)

Vidím to podobně jako hanagi a baštím slečnu Fisherovou s jejími oblečky, kloboučky, sponami ve vlasech, rošťáctvím, které jí čiší z očí a chemií mezi ní a inspektorem. Konečně žádné zelené, modré a jiné filtry, ale normální osvěžující barvičky, trochu připomínající ty Almodovara. Zkrátka je to očko k sežrání..... (26.09.2018)