Jasmínine slzy

"Blue Jasmine" je filmom, ktorý v mnohých aspektoch musím oceniť. V prvom rade herecký výkon Cate Blanchett je skutočne ohromný. Dala do toho úplne všetko čo mala. Film vyzerá dobre, je zrežírovaný dobre a je aj celkom originálny. No na druhú stranu mi hlavná hrdinka liezla počas celého filmu tak neskutočne na nervy, že som ju nedokázal absolútne stráviť. Jedna vec je podať skvelý výkon... no úplne iná je chcieť, aby mi postava nebrnkala na moje nervy. Film nie je veľmi príjemný na pozeranie. Komediálne momentky? Ja som sa na tom nezasmial ani raz. Neviem čím to bolo. Skôr som mal pocit, že film sa ani nesnažil nás nejakým spôsobom rozosmiať. Ak to mala byť seriózna dráma, tak potom je niečo iné. No je to klasifikované ako komédia. Tým pádom čakám nejaký humor. A tak ako hlavná hrdinka, ani ostatné postavy mi toho moc nepridali. Neviem na koho stranu sa vo filme postaviť, lebo reálne nie som asi na žiadnej strane. Tieto slzy mi hold absolútne nesadli a z filmu som si neodniesol vôbec nič. Nudilo ma to, deprimovalo ma to a zanechalo na jazyku nepríjemnú pachuť. Je to hrozné? Nie. Myslím si, že som videl oveľa horšie filmy a minimálne je to veľmi kompetentne a kvalitne natočené. No nič viac si z toho asi nevezmem. Hodnotenie: C- (18.03.2015)

Tristné príbehy o životných stroskotancoch pozná väčšina ľudí, ktorá na Woodyho filmy chodí, takže ničoho prevratného sa nedočká. Vo Woodyho kruhoch však ide o ojedinelý trápny škandál, ktorý sa pretriasa ešte niekoľko nasledujúcich desaťročí. Existenciálne drámy vo Woodyho podaní pôsobia nechtiac silne sebaparodicky, čo tu nikto naokolo evidentne nevníma. Scenár nemá atribúty výnimočnosti, hoci to tu naokolo dookola čítam. Mal som chuť dať filmu tri hviezdičky kvôli krásnej Cate Blanchett, ale neurobím to, lebo mám ešte väčšiu chuť presvedčiť sa, aké to je dať nejakému Woodyho filmu prvýkrát hviezdičky dve. (08.10.2016)

Bravurní satira společnosti a mistrně vykreslená sonda odvěkých rivalů - chudoby a bohatství. Woody ovšem není tak průhledný a hloupý idealita, aby ukazoval, že být chudý může být super a být bohatý, resp. zvyky/postoje bohatých, jsou vlastně povrchní a špatné. Jde mnohem dál a oba světy sofistikovaně a velmi civilně prolíná a ukazuje i v naprostých protipólech, přičemž vyhmatává a následně prezentuje dokonale čisté situace ze života a to asi tak co dvě minuty. Když někdo točí dokumenty o zvířatech, nebo flóře, je to fajn. Když Woody Allen točí dokumenty o lidech, je to ještě mnohem zajímavější. (13.04.2016)

Měří se lidská důstojnost na počet kabelek od Vuittona? Je ekonomická krize spouštěčem lidské tragédie, nebo její katarzí? Co je to morální hazard? Je láska smyslem, nebo účelem? Jak se žije bez fasády někomu, kdo vlastně nic než fasádu nemá? Když jsem sledovala poslední záběr na Cate Blanchett, napadlo mě, že takhle asi vypadá převrácená pohádka o Popelce. S antidepresivy, rozporuplným Friskem a zeitgeistem krize. Woody-člověk je možná v depresi, ale Woodymu-filmaři to pomohlo. (25.09.2013)

Trošku Tennesseeho Tramvaj očima Woodyho. Alespoň rámcově, linky osudů jednotlivých postav si už režisér dotváří sám. Hodně psíčko Janette, ehm, Jasmine už zase vlastně, přijíždí za svou ségrou, tak trochu prosit o pomoc a tak trochu víc jí ničit život. Jak už to ostatně udělala párkrát. Hysterická scéna střídá druhou, ale příběh utíká krásně, postupně se divákovi odhaluje čím dál více střípků života jednotlivých postav i jejich charaktery. A pak je, jako obvykle, Woody nechá opět svému osudu, ovšem za zvuků pozitivněmelancholického jazzu a stovek myšlenek divákových... (08.08.2013)