Slavnostní zahájení XXX. Letních olympijských her 2012 Londýn

Ubohý, nesledovatelný s.h.i.t. Dvojka má jednou za sto let co zase vysílat. Celoročně se tam jinak blije. Navíc nesnáším Letní olympijské hry. Danny Boyle k čemu jsi propůjčil svůj multitalent? K břečce s přeplacenýma sportovcema a vrcholné nudě. Uááááááááá...To jsem zívnul a ne jednou.Totál nebavilo. Ryze skvoucí odpad. 0% (29.07.2012)

Byť jsem vášnivým "tv sportovcem" a LOH sleduji náruživě, odmítám z principu hodnotit zahajovací estrády jakýchkoli OH, neboť mi vždy více či méně připomínají buď spartakiádu, nebo berlínskou gay seanci love parade. Spousta tanečků, mávání, promenády v úborech..ovšem k londýnskému zahájení si neodpustím jeden postřeh.Netuším, zda si té drobné epizodky všiml i někdo jiný, ale regulérně pětihvězdový záchvat smíchu jsem chytla ve chvíli, kdy na scénu vstoupila výprava německých sportovců. Jistě, jejich "lůžový" úbor byl taky úsměvný, ale při namátkových záběrech publika najednou detail na stojícího důchodce, který hrdě a zcela zřetelně v nezaměnitelném gestu opakovaně hajluje ke skupině výkvětu bývalé třetí říše..tak tomu říkám zásun:)) škoda, že Míra Bosák asi zrovna čuměl nějaké německé překážkářce mezi půlky, jeho komentář na toho dojčland íbr ales dědka, by mě vážně zajímal:) (16.08.2012)

Nevidím rozdíl mezi zahajovacím ceremoniálem Olympijských her, československou spartakiádou nebo třeba Světovým festivalem mládeže a studentstva v Pchjongjangu. Stejná šaškárna - účinkující, s křečovitým úsměvem ve tváři, několik hodin křepčí podle předem daného scénáře a z tribuny to vše důstojně sledují papaláši... Vydržel jsem to sledovat nějakých patnáct minut. Stačilo! (28.07.2012)

Tentokrát převážně osobně: byl jsem při tom a bylo mi tam (přes všechna varování našich médií) mezi všemi těmi pozitivně naladěnými lidmi dobře. A to se považuji za introverta a individualistu, který se monstrózním akcím vyhýbá. Jenomže Londýn a Anglie je pro mě absolutně výjimečný fenomén a zahájení LOH toho dost (celkem originálně a zajímavě) o obrovském vzestupu, zrozeném z tvrdé práce, důvtipu a odříkání generací, a logicky i následném pomalém pádu, připomnělo: 70% (81% je průměr 1483 hodnotících přede mnou). Poznámka na závěr: dlouho by se dalo diskutovat o tom, co je vlastně vzestup a co pád. (09.12.2012)

Nebetyčná píčovina, která je naprosto zarážející hned z několika důvodů: 1) Režíroval ji Danny Boyle, tvůrce mého oblíbeného Trainspottingu; 2) i přes přítomnost veškerého myslitelného hudebního shitu anglické historie, včetně nejrůznějších hip-hopových a popových sraček, zde nebyla ani jediná zmínka o TNWOBHM, tedy New wave of British heavy metal a o ikonách žánru jako Iron Maiden, Def Leppard, Judas Priest; či jiných britských metalových klasikách typu Black Sabbath; 3) celá "show" se nenesla ani zbla v duchu anglických tradic či anglické mentality, celé to byla zkrátka jen zamerikanizovaná, rádoby pop-kulturní a postmoderní sračka bez zřejmého programu, smyslu či záměru; čtvrtým a nejvíce zarážejícím bodem zůstává nicméně skutečnost, že byl do této donebevolající frašky zapleten také jeden z předních mistrů svého řemesla a to sice současný šéfdirigent Berlínských filharmoniků sir Simon Rattle. - Hnus, kterému se máloco vyrovná, a rozhodně degradace sportu jako takového. (27.07.2012)