Ten třetí

Jediný příběh, u kterého mět doopravdy zajímalo, jak se vyvine, kdo s kým intrikaří a na který bych se klidně podíval jako na celovečerní film, byl ten s A. Brodym. Část s M. Kunis, M. Bello a J. Francem dobrý, bohužel M.Kunis jen dokazuje, že má akorát tak pěkný ksichtík, ale jinak je děsné her. prkno. No a L. Neeson a O. Wilde story, to byla nuda s postavama na odstřel. Škoda toho proměnlivého obsahu... jinak z této kategorie filmů (A.G.Iñárritu filmy, Crash, Magnolia atd. atd?) je to ten nejslabší kousek. (04.01.2015)

Už podle přečtení obsahu jsem zhruba něco takového očekával a po skončení filmu můžu říct, že moje představa se splnila skoro do puntíku. Tenhle příběh, nebo vlastně tři příběhy, mají a to hlavně ze začátku jisté kouzlo, ale tohle vše se postupem času začíná rozmělňovat a konec, ten už vyznívá úplně do ztracena. Herci se v tom tak nějak plácají a nezachrání to ani překrásná Itálie a velmi odvážná Olivia. Vlastně ani nemůžu říct, co bylo smyslem tohoto filmu. Snad se to dozvím, až ho budou dávat někdy v televizi. Třeba mi sedne mnohem víc. (19.05.2015)

Haggisův návrat k příběhovým propletencům se rozhodně povedl. Na rozdíl od Crash totiž netepe do kontroverzních společenských témat, a tedy nijak je ani sám sebe neshazuje, ale je pouze prostou, snad až egoistickou uměleckou výpovědí. Ačkoli je tedy škoda, že princip meta-narace se dá odhalit nepřiměřeně brzy, jednotlivé příběhy a jejich závěrečné prolnutí v perfektní a i tak poměrně nečekanou pointu mají v tomto neprůhledném, kousavém a (přesto/proto) citlivém pojetí nečekanou sílu. Že se tedy autorovi podařilo ukočírovat takhle komplexní představení, kde všichni Oni i Ony září, kdy do sebe nakonec všechny dílky dokonale zapadnou, a to včetně těch, které se zdály být samoúčelnou sponou, a kdy si žádná z těch hereckých osobností nekrade film pro sebe a zároveň má kvanta prostoru na vyniknutí - to je úspěch, za který si Haggis konečně zaslouží ovace ve stoje. Jediné, co mi v nich zabránilo byla dvousečnost takhle promyšlené formy, kdy jsem se kvůli neustálému rachotu mozkových závitů málem nedokázal vžít do individuálních povídek a soucítit se všemi verzemi Jeho a Jí. Bohudík však v této rovině zachraňuje co se dá znovu mistrovská hudba Daria Marianelliho. (14.01.2015)

"Promiň, jsem necitlivá. To já jsem vzala telefon manželce, i když jsem s milenkou." Tak špetku sarkasmu jsem dostal, zašmodrchaný příběh jsem dostal a navíc jsem se mohl sledovat sestavu dívek a žen, kvůli kterým jsem si zase po dlouhých letech připadal jako junior - vzrušovaly mne snad všechny a to je velké pozitivum. Jenže tím to taky tak trochu končí, protože celkově to bylo spíš velké tlačení na city a na to mám vrozenou alergii. Já se raději bavím a tomuhle slzavému údolí plnému mrtvých dětí by nějaké to odlehčení určitě nezaškodilo. (14.06.2016)

Je sice hezký, že má film jakousi hloubku, divák se nad ním musí opravdu zamyslet, aby ho jakž takž pochopil (těžko říct, jestli se dá pochopit vše) a že příběh začne dávat smysl až ke konci, ale to mi nevynahradí dvě hodiny nudy, nepříliš zajímavého příběhu i nevýrazných postav. Upřímně mi to dalo celkem práci se donutit film dokoukat a i když konec lehce vylepší celkovej pocit, že to přece jenom mělo aspoň nějakej smysl a myšlenku, tak to stejně nemůže zachránit film jako celek. Pro mě první větší Haggisův přešlap. (17.09.2014)