Vysoká hra

To vám takhle v noci znuděně přepínám programy a najednou - Timberlake. Ani vlastně nevím proč, ale je mi nějak sympatickej. A bum - Affleck. S ním to mám podobně. A zajímavě se rozjíždějící zápletka o přetažení podvedeného na temnou stranu. Film na začátku, tak jo, dám to. Jo, dokoukal jsem to do konce, ale jen proto, abych zjistil, že to všechno vlastně byl jen zářivý obal, po jehož rozbalení jsem dostal jen další tuctový sandwich. Nezajímavý, kýčovitý, obsahující všechny možné žánrové a zápletkové ingredience, ale bez chuti a zájmu. Předvídatelné, nezajímavé klišé. Jen další houska na krámě, předvčerejší, okoralá, tuhá, bez chuti. (20.10.2023)

Nič prevratné a nič také, čo by stálo za to pamätať si dlhšie ako hodinu. Klasická taškarica zo sveta gamblingu, alebo tiež o tom, ako precikať veľkého precikávača. Chcelo to len nejaký super nápad ohľadom finty. V tomto prípade to bolo veľmi šedivé, úplatky a úplatky... Slabší priemer. 55/100 (24.02.2024)

Snesitelná a vcelku svižná softcore verze epických drsných gangsterek a thrillerů o rychlém vzestupu a zbohatnutí. Jedna jakž takž zajímavá a napínavá scéna, zbytek ucházející rutina. Pro vyměklé teenagery, kteří ještě neobjevili Scorseseho, De Palmu, Coppolu a Tarantina, je to takřka ideální podívaná (a to nejen kvůli obsazení těch dvou hezounů). 50 % (27.09.2013)

Hra na hraně je bohužel další zbytečný film. Příběh se skládá ze scén "které už jsme někde viděli" a prvoplánových dialogů Ben a Fleka a Justína Timberlakea. Rozhodně se tedy nejedná o něco, co byste si neměli nechat ujít. Peníze za to nedejbože raději neutrácejte. Nicméně, pokud se na to někde dostanete zadarmo, nebo se to později rozhodnete vychutnat v teple rodinného krbu, zas tak zlé to není. Konkrétně pro ty, co mají v oblibě alespoň jednoho z dříve jmenovaných pánů. Těm by to jejich hodinu a půl trvající škorpení nemuselo vadit. Já osobně ocenil především kvality rusovlasé Gemmy Arterton. Na ty její trojky se koukalo celkem dobře. (28.09.2013)

Mám ve zvyku při internetovém pokeru čumět svým virtuálním protihráčům do karet, ale přesto prohrávám, protože jsem líný naučit se pravidla. Takže já bych do Kostariky pro svých poctivě prohraných osm korun rozhodně neletěl. Richie se tam však vydal, mamonem se zaslepit nechal, obětním pitomcem se stal a pak rozehrál hru natolik originální, že kdybych ji už tolikrát neviděl, tak bych snad byl i spokojen. Takhle příběh pouze pomalu plynul tam, kam musel a já si, z pozice daňového poplatníka, nejsem zcela jist, jestli jsem viděl happy end nebo to dopadlo špatně. Jestli se do rána nerozhodnu, tak sám sebe hodím krokodýlům, ať má jejich smrt styl. (14.05.2014)