Muž, ktorý sa smeje

Krásné "burtonovské" vizuální zpracování. Dějově to mělo také docela svižný spád (možná je to i tím, že konečně po dlouhé době film, který má kolem 90 minut!). O některých Hugových románech mám sice své mínění a začínají mě nudit, ale tohle téma mě bavilo. Mé hodnocení: 93% (viděno: 16.04.2013 / Dny evropského filmu). (17.04.2013)

Tragická, obrazově poutavá pohádka o milosrdném samaritánovi, který objal dva ubohé sirotky, ačkoli chtěl být sám a o nikoho se nestarat. V tu chvíli by člověk neznalý předlohy čekal zneužívání a krutost. Násilí a opovržení však přichází z venčí a my jsme svědky nečekaného souznění a výchovně-morální harmonie, která by dnes mohla imponovat leckterým učitelům i rodičům. Co je však na francouzsko-českém dramatu okouzlující, je jemnost vztahové triády, nicnevyčítající oddanost, partnerská upřímnost a láska jako nejvyšší dar. (15.01.2019)

Velmi příjemné překvapení. Ani jsem netušil, že Victor Hugo něco takového napsal. I když příběh ze světa boháčů a nuzáků vznikl před více jak sto lety, a převedení do filmové podoby se nemuselo vůbec podařit, nebyl to nakonec žádný trapas. Ba naopak, francouzský tým spolu s českými herci vše dobře ustál, a tak vzniklo věrohodné dílko se zajímavou výpravou. Depardie vnáší do filmu svou tradiční noblesu a Ch.Theret i MA. Gordin tvoří zajímavý pár a rovněž hrají dobře. (02.12.2013)

Natáčelo se v ČR i na Barrandově, kde pracuji, a proto je i mé hvězdičkové hodnocení možná trochu ovlivněno sentimentálním vztahem k projektu... Způsob vedení herců, přílišná deklamativnost a úporná snaha hlavně se moc neodklonit od předlohy, tomu hodně ubírají. Co se naopak daří skvěle, to jsou kostýmy, dekorace a vůbec technická stránka věci - tady jsou skvěle vidět "české ručičky" a tomu jsem rád. A jsem tudíž vlastně zpět u toho sentimentu... (11.04.2013)

[FFF 2013, Sydney] Typicky poklonkujúca adaptácia priemerného vyhotovenia. Výprave, ku prospechu vyhnanej do niekedy až burtonovského extrému uberáju na údernosti hollywodske kurdlinky až príliš doslovného scenára a pozornosť od prkenných prednesov (s výnimkou Gérarda) je odvádzaná skrz teatrálnu naliehavosť dialógov. Stane sa to, čo sa má stať, limity sa neprekračujú a šablonovitý dej neponúka skoro žiadnu pamätnú odbočku. Améris ovláda priestor, predlohe hanbu nerobí a verím, že svojich stúpencov si nájde, ale pri všetkej úcte, ódické tamtamy by som nevyhlasoval. (22.03.2013)