Muž, ktorý sa smeje

No, ako knižka by ma to určite zaujalo viac. Victor Hugo je pánko svojho remesla, takže hoci mi spracovanie úplne nesadlo, silný príbeh o zjazvenom chlapíkovi rozhodne nebol na zahodenie. Malo to aj neuveriteľne krásny vizuál a herecké obsadenie tiež nebolo najhoršie, no vadilo mi to akože divadelné zachytenie deja a ako sme u komerčných filmov navyknutý, ani "pánu šabloidovi" sa tvorcovia nedokázali ( alebo nechceli) vyhnúť. (10.05.2017)

Poměrně temné zpracování jednoho z méně známých příběhů Victora Huga, které bohužel doplácí na slabší scénář, což se začne projevovat v druhé půli, ve které by se měl příběh postupně rozlousknout, ale v tomto případě tvůrci celou podstatu tohoto díla odbudou v pár na sebe nepříliš navazujících scénách. Každopádně po vizuální stránce to je působivé a potěší přítomnost Gérarda Depardieu, který si roli užívá a doslova táhne počáteční část filmu. Moje hodnocení 60%. (27.04.2016)

Vida vida. Když jsem četla knihu, představovala jsem si toho neustále smějícího-se muže daleko děsivěji. Zde tento je přímo k zulíbání a docela se mi zdá, že oproti knižní předloze má super život. Ovšem i tak se mi film docela líbil. Svým zpracováním, jakoby byl natočen tak 1954? Jo, tenkrát bych v kině asi měla oči na vrch hlavy. (11.05.2015)

Když jsem sledovala tento film vybavil se mi Tim Burton, Batmen a Imaginárium dr. Parnasse... Taková všehochuť. Ale celkem se mi to líbilo. Dějově to bylo tak nějak všelijak poslepované naslepo, postavy nebyly nijak vytříbené, ale zato působily opojně a mysticky. A tím myslím, každou postavu, která se příběhem mihla. Na všechny byl krásný pohled. Depardieu se mi tu líbil hrozně moc a jeho životní přednesy a moudrosti ač klišoidní, pořád se mi to líbilo... Vizuálně moc hezká práce... (20.04.2013)

[FFF 2013, Sydney] Typicky poklonkujúca adaptácia priemerného vyhotovenia. Výprave, ku prospechu vyhnanej do niekedy až burtonovského extrému uberáju na údernosti hollywodske kurdlinky až príliš doslovného scenára a pozornosť od prkenných prednesov (s výnimkou Gérarda) je odvádzaná skrz teatrálnu naliehavosť dialógov. Stane sa to, čo sa má stať, limity sa neprekračujú a šablonovitý dej neponúka skoro žiadnu pamätnú odbočku. Améris ovláda priestor, predlohe hanbu nerobí a verím, že svojich stúpencov si nájde, ale pri všetkej úcte, ódické tamtamy by som nevyhlasoval. (22.03.2013)