Meno

Naprosto dokonala komedie s inteligentnim i tupym humorem, ktery me bavil od zacatku do konce. Uzasny koncert v peti lidech, v jednom obyvacim pokoji. Zadneho herce jsem pred timto filmem neznal, vsichni ale podali vynikajici herecky vykon, bez ktereho by tento film nikdy nebyl tak dobry. Film, ktery me neskutecne prekvapil a tuto komedii povazuji za jednu z nejlepsich za poslednich deset let! Dlouho jsem se u filmu tak nenasmal. Uvod navodil atmosferu jako Amelie z Montmartru, pak vsak snimek nabere uplne jiny smer. A to jsem jeste dostal chut na marockou kuchyni:-)! (29.07.2013)

Tuším, že určitá inspirace se mohla zrodit u filmu Bůh masakru. Film je typickou francouzskou komedií, klasikou svého druhu, kdy se skrze charaktery lidí prostřednictvím návštěvy přátel dostáváme do jádra lidí, mrštné dialogy víří vzduchem a napětí střídá zábavu a zábava smutek. Emoce na houpačce. Bravo. (19.10.2016)

Chytrá, vtipná a tragikomická konverzačka, v níž téma "jak pojmenovat potomka" jen odstartuje lavinu rodinných křivd a tajemství. Líbil-li se vám Bůh masakru, potěší vás i Jméno (střižené navíc nefalšovaně francouzskou úvodní pasáží, za níž by se nestyděla ani jistá Amélie Poulain).__Myrtille a Apollin u mě vedou! (02.06.2013)

Sejde se tak jednou partička starých přátel, aby oslavili radostnou událost jednoho z párů. První konflikt vznikne s výběrem jména budoucího potomka. Pak následují další tak, že se nakonec pohádá každý s každým. A teče i krev. Příjemná konverzační komedie, kdy se blízcí kamarádi a rodina najednou ocitají vzájemně na nože. Něco ve stylu Naprostých cizinců nebo Téměr dokonalých tajemství. (29.06.2020)

Vybrúsené dialógy. No, trochu o tom zapochybujem. Skôr súbor odhalených kostlivcov v skrini a ventilovanie potlačovaných pocitov v rámci konverzácie skupinky najbližších priateľov. Tá para z hrnca, to uvoľnenie napätia nemuselo byť tak prudké, pokiaľ by sa to, čo je nazývané skvelou konverzáciou, a v skutočnosti bolo len normálnym rozhovorom, odohrávalo stále a na nenútenej, uvoľnenej báze. Žiaľ politická korektnosť jazyka, čo sa týka spoločnosti a vzťahov je u Francúzov úspešne implantovaná tak, že v bežnom dialógu sa obrusujú hrany až to vedie k neúprimnosti a zastieraniu skutočných pocitov. Raz za čas teda dôjde k eskalácii a celá faloš vypláva na povrch náhle a prekvapivo. Zhora naordinované ohýbanie reči, vyhýbajúce sa akémukoľvek náznaku konfrontácie, diskriminácie, či nevhodnej propagácie vedie k podobne absurdným scénkam, aké vidieť vo filme. Len ma prekvapilo akú zanietenú dôležitosť naši galskí bratia venujú politike, ako ich dokáže rozžeraviť nevhodná politická narážka. V rámci hesla, že každý má nejaké maslo na hlave sa ujde postupne každému z chlapov porcia krivého charakteru diktovaná biblickými hriechmi (pýcha, smilstvo, nesvár, lživý jazyk) či neskôr pápežom vyhlásenými siedmymi smrteľnými (lakomstvo). V tomto parciálnom rozdelení krivostí charakterov však tiež vidieť podobnú korektnosť (nik nie je čistý, sme si rovní aj v hriechu) aká sa dnes tak účinne presadzuje. Samozrejme, pár výmien názorov nepostráda švih a dá sa absolvovať najmenej jeden výbuch smiechu. 63% (23.09.2014)