Na úteku

John Erick Dowdle se každým filmem zlepšuje. Tentokráte už hodně dlouho atakuje 4 hvězdičky a kdyby film pokračoval v tempu úvodních 50 minut, tak ji určitě dostal. Owen Wilson roli zvládá spolehlivě a to i přesto že jsme jej v akčním žánru neviděli nějakých 15 let. Brosnan se zde moc neobjevuje. Scéna středu s policií je vynikající. 60% (22.11.2015)

Asi se na tom dá najít kvantum much, jako třeba scéna, ve které se odehrává nová sportovní disciplína v hodech dětí do dálky, občasné neúměrné tlačení na pilu, úprk rodiny do - shodou okolností - 100 metrů vzdáleného Vietnamu po rozvrkané kocábce místo po svých, laciný televizní look nebo fakt, že nejlepší herecký výkon podává pětiletá holčička. Taky je záhada, proč na plakátu Wilson vypadá jako sedmdesátkový Harrison Ford. Jenže je to taky téměř nepřetržitá adrenalinová akce, a to zhruba od 22. minuty až do konce. A na to já slyším. (01.11.2015)

Exotický akční thriller, který klame tělem. On sice je béčkový, předvídatelný a vlastně až legračně šablonovitý, ano. To beze sporu. Jenomže z tohoto výčtu zdánlivě záporných vlastností se po přistoupení na režisérovu hru snadno stává obrovská guilty pleasure, jen je třeba si všecko sečíst dohromady a uvědomit si, s jakým elánem byl film natočen. Konstantní napětí, dá se říci. (12.04.2016)

Intenzivní napínačka, u které se až stydím, že jsem ji takovou dobu odkládal. Rodina s dětmi se na dovolené v Asii ocitne uprostřed převratu, ve kterém místní loví američany a je to atmosferická jízda jako prase. Potěší áčková herecká hlavní dvojka, přiměřená stopáž, která ani na minutu nenudí, a hlavně všudypřítomná akce, paranoia a zběsilý útěk před násilníky. Jednoduchý, ale krásně funkční celek, jehož nejvetší předností je schopnost přišpendlit diváka do sedačky, a to se mi zas tak často nestává. (26.08.2022)

"Většina z těch bezcitných chlapů se jen snaží ochránit své děti. Jako vy." Až do zpovědi britského agenta, nebo něčeho takového, mě to moc nebavilo a pouze jsem se přesvědčoval, že se mi něco takového nemůže stát. Jakmile se však naplno řeklo, že si za to anglicky mluvící korporátní kolonisté mohou sami, tak mě to začalo zajímat. Ono se vlastně nic nezměnilo, pořád se jenom zachraňovala rodina, ale najednou jsem těm zástupcům národa, který silou mění demokracii za ropu, docela začal fandit. Jen ty děti se svými bebíčky, hladem, čůráním a touhou vyvolávat problémy mě trošku iritovaly, ale zato americká snaha hledat spásu ve Vietnamu dost potěšila mou cynickou podstatu. (19.04.2017)