Waves of Freedom
Obsahy(1)
Unikátní dobrodružný dokument z dílny renomovaného producenta a režiséra Alana Rosenthala vypráví strhující příběh amerických dobrovolníků, kteří dostali za úkol prolomit britskou námořní blokádu Palestiny těsně po skončení 2. světové války. Do země zaslíbené měli tehdy přivézt na dva tisíce vyhnanců z různých koutů Evropy. Snímek dopodrobna sleduje celou cestu posádky zchátralé lodi, počínaje plavbou vodami Atlantiku přes bitvu se třemi britskými křižníky a útěk z utečeneckého tábora na Kypru až po šťastné vylodění v Palestině. Nafilmován v Americe, Evropě a Středomoří a za využití nově objeveného archivního materiálu vypráví tento dokument strastiplnou a hrdinskou cestu malé lodi na velkých vlnách svobody. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (2)
Palestínu po 1. SV získala Veľká Británia spolu s Mezopotámiou (Irak) ako mandát Spoločnosti národov. Spoločné žitie Arabov a Židov bolo veľmi problematické. Pred 2. SV kvôli prenasledovaniu Židov v Nemecku ich tisíce utekajú do Palestíny (film Cesta do Jeruzalema, 2003). V roku 1939 Veľká Británia vydala Bielu knihu, v ktorej zakazuje príchod Židov do Palestíny lebo sa bála straty podpory Arabského sveta proti mocnostiam OSI. Arabi vo vojne spolupracovali s Nemeckom a Británia sa bránila vzniku Židovských brigád, aby nestratila moc v krajine. Nakoniec až v septembri 1944 vzniká prvá Židovská brigáda. Koniec vojny znamenal pre Britov v Palestíne zlý sen. 100 tisíc Židov, ktorí prežili chcelo odísť do Palestíny (všetky majetky im odobrali štátne orgány kde žili a odmietli im ich vrátiť a tak ostali bezdomovcami). Británia, ale odmietla odvolať Bielu knihu, bála sa že uvoľnením prisťahovalectva vypukne v Palestíne ozbrojený konflikt medzi Židmi a Arabmi. Amerika odmietla otvorenú pomoc v tomto probléme (nie prvý krát, veď v roku 1939 odmietli prijať 1000 Židov z Európy, ktorí už boli v Americkom prístave a na ceste späť ich 600 zahynulo, film Púť zatratených, 1976 ). Nakoniec verejná mienka prinútila Britániu vrátiť mandát nad Palestínou a tak vznikli predpoklady pre vznik nového štátu Izrael (14.5.1948). Prvá arabsko-izraelská vojna začala ihneď po vytvorení tohto štátu a k dnešnému dňu bolo 5 vojen.. Historický tento dokument je takmer presný, ďalším kvalitným filmom je Exodus, 1960. ()
Zase jednou první ! Dokument byl velmi zajímavý celkem slušně proložen dobovými autentickými nahrávkami z roku 1947. Pokusím se doplnit a upřesnit trochu zavádějící obsah. Po skončení druhé světové války zůstalo na mnoha místech Evropy zejména v Německu a ve Francii asi 150 000 Źidů. Byli to lidé co přežili pekla vyhlazovacích nacistických táborů, nebo kterým se podařilo po čas války skrývat. Řada z nich po návratu domů zjistila, že jsou jejich domy, byty, podniky atd.. obsazeny novými nájemníky. Sousedé u nichž si před transporty schovali své majetky najednou o ničem něvěděli a všeobecně jim bylo dáváno najevo, že je jejich návrat nežádoucí. Samozřejmě byly vyjímky ale... Navrátilce však mnohem více zajímalo zda někdo z často velkých rodin ještě holocaust přežil. Často se stávalo, že nikoliv. Proto když se tito lidé dozvěděli o možnosti dostat se do Palestiny (od r. 1923 pod Britským mandátem) začali se pod vedením lidí z Hagany (tajná židovská organizace) sjíždět do přímořských francouských měst odkud měli vyrazit parníky do země zaslíbené. Lodě byly koupeny na základě sbírek americkcých Židů. Většinou se jednalo o nákladní válečné transportní lodě, ve velmi špatném stavu. Osádky na nich tvořili povětšinou námořníci dobrovolníci bez nároku na žold. Řada lodí musela být ve středomořských přístavech přestavěna aby byla schopna pojmout tisíce běženců. V podpalubích se dělaly regály nepodobné těm na nichž vězni koncentračních táborů spali v barácích. Vše bylo samozřejmě tajné a kdo se ptal, bylo mu řečeno, že regály se dělají na bedny s ovocem. Po přestavbě lodí proběhlo nalodění lidí a lodě vyrazily k zemi zaslébené k Palestině k přístavu Haifa. Britové, kteří neměli zájem nelegální uprchlíky přijmout už o těchto akcích věděli a tak hlídkovali s torpédoborci (nikoliv křižníky) v úžině. Lodě byly detekovány a byl na ně udělán výsadek námořníků, jehož cílem bylo obsadit strojovnu a loď ovládnout. Samozřejmě se nestřílelo ale došlo na pěsti, námořníci měli helmy a obušky. Takto obsazené lodě se vracely zpět do Evropy, nebo na Kypr, kde byli uprchlíci intertnování v naprosto šílených podmínkách srovnatelných s koncentráky. Opravdu si nedokážu představit ten šok, kdybych sám z rodiny přežil Osvětim a vítězná spojenecká Británie mně pak zavřela do podobného lágru. Opět s minimální hygienou, minimem jídla, jen s tím rozdílem, že by mne tu nikdo vědomně nezabíjel... Jelikož u Francie lidé odmítali lodě opouštět, a jak tam tak na Kypru panovaly šílené podmínky a množily se různé choroby, musela Británie pod tlakem mezinárodního mínění jim vstup do Palestiny umožnit. Osobně si myslím, že tohle Britům dost pošramotilo pověst a je to stále velmi těžko pochopitelné i dnes. Samozřejmě v kontextu problémů tehdejší doby, kdy Britové to v Palestině zkrátka nezvládali i bez nově příchozích nelze dělat kategorické soudy. Nakonec to pod tíhou všeho roce 1948 zabalili, vznikl stát Izrael a počaly se psát poválečné dějiny se všemi těmi iraelsko-arabskými konflikty.... V dokumentu zazní mnoho výpovědí dodnes žijících aktérů a to nejen námořníků z lodí a uprchlíků, ale i z britských torpédoborců. Důstojníci dnes vyjadřují lítost nad tím, co museli dělat těm ubohým lidem, ale rozkazy prý měly jasné... Nevpustit lodě do přístavu. Škoda, že dokument více nosvětlil britské důvody blokády, kdo o tomto moc neví musí být z britského přístupu k přeživším holocaustu zděšen ! * * * () (menej) (viac)