P.K.

Na tohle jsem se mega těšil, protože patří Aamir Khan mezi mé nejoblíbenější herce vůbec a ve všech těch možných žebříčcích Bollywoodských fláků to bývá často nejvýše. A už to bylo asi moc, mimozemšťani, náboženství, tanec, romantika. Fest mi to nesedlo, škoda. Jak se Bratr Bajrangi snažil o náboženskou smířlivost, tohle do víry šilo až nepříjemně moc a to jsem kovaný ateista. 5/10 (02.06.2020)

Ke snímku jsem se dostal díky předchozímu filmu mistra Hiraniho o třech idiotech, který si mě absolutně získal. Tento kousek je konceptem hrozně podobný. Pojednává však o zcela jiných věcech. Konkrétně pojednává o náboženství a snad všech otázkách s ním spojených. Na Indii, kde se kříží tři nejsilnější náboženské proudy se mi to zdá kapku odvážné, a to já mám rád. Tohle obvykle nedělám, ale hrozně se mi líbila jedna vyřčená myšlenka hlavního hrdiny, kterou si troufnu parafrázovat. "Jsou dva bohové. Ten, který stvořil nás a ten, kterého jsme stvořili my." O tomhle je celý snímek. Jako průvodce se nás ujme emzák z naprosto zidealizované planety. Může snad být ještě někdo nezaujatější? K vidění je tedy dost silná kritika všeho, co by mohlo být u nás jiné a lepší. Dýchá na nás Bollywood, takže vůči velmi častým tanečním a pěveckým vystoupením jsem byl obrněn, ba dokonce bych si troufl přiznat, že se mi ve většině případů tato vystoupení líbila. Neodpustím si ovšem výtku k přepálené stopáži. Příběh je velmi jednoduchý a přímočarý. Neubránil se tedy poměrně výraznému stereotypnění. A ten přeslazený závěr, to snad také nebylo úplně nutné. Na každý pád, líbilo se mi to. Kombinace existenčních otázek, které nesouvisí pouze s náboženstvím, pohodové atmosféry a občasných legrácek. Předchozímu Hiraniho snímku o třech idiotech tohle z mého pohledu nesahá ani po kotníky, ale za zhlédnutí to určitě stálo. Lepší 3 *. (28.01.2015)

„Pákistán... jaký Pákistán?“ – „Mami... je jenom jeden Pákistán.“ Střelené, zábavné, absurdní, naivní, odzbrojující…prostě indické. Odpovídá tomu i žánrová nabídka, film se pohybuje od komedie přes drama až po romantiku, zápletka má sci-fi základ a zároveň v něm lze vysledovat dominantnější postavení hudby, díky čemuž snímek místy přechází až do muzikálu (několik čísel společně s taneční choreografií-kupříkladu chlápci v turbanech). Už úvodní „zpívaná“ romantika mě pobavila a film byl úsměvný po většinu svého času, někdy více, jindy méně (jednodušší, křečovitý humor). Přesto těch vtipných (jakkoliv předvídatelných) scén více méně převažuje, ať už jde o prohledávání v porodnici, oznámení úmrtí čerstvé nevěstě, návštěva vězení, obírání slepce („Něco jsem sehnal v tančících autech a něco od gentlemana, který je nabízí celé dny na mostě. Dal mi víc, než jsem potřeboval“.) a řadu dalších. A samozřejmě celé to zastřešuje představitel mimozemšťana, což je neuvěřitelný zjev a pohled na něj se jen tak neomrzí (zvláště asi dámské části publika, člověku se snad ani nechce věřit, že tohle už bude brzy padesátník!). Překvapilo však postupně neustálé řešení náboženství, to mě moc nebavilo, i když je fakt, že to pohybování na hraně se tvůrcům docela dařilo. Zklamal mě ale výbuch, typický zabiják pohodové atmosféry, a pak trochu i natahovaný a nepříliš vtipný závěr (snahu ukončit příběh za každou cenu komicky sice chápu, ale v té načaté dojemné rovině se film držel vcelku dobře, takže mi to přišlo jako zbytečnost). Tak či tak převažují kladné dojmy a já posílám Opilému slušné 4*. „Někdo říká, že zvířata nepáchají sebevraždy. Tohle je Nikku, pes doktora Sweetie Singha z Ramesh Nagar v Dillí. Za poslední měsíc se pokusil o sebevraždu třikrát. Zkusil skočit ze střechy, snědl prášky na spaní a skočil do ohniště. Proč tohle dělá? Je nějak psychicky nemocný?“ (02.02.2015)

Rozjuchanější verze Křestu svatého Vladimíra, u níž si člověk mnohokrát řekne, že už té naivity a didaktičnosti má tak akorát dost, ale film ho vzápětí zas strhne zpátky. Zatímco většina jeho kolegů se dnes snaží pro indický film najít novou tvář, Hirani se pevně drží dobře zaběhnutých bollywoodských schémat. A pokud jste schopni jeho filmy vnímat v patřičném kulturním kontextu, nejde popřít, že to dělá dobře. 7/10 (12.07.2015)

I když jsem nečekal vůbec nic speciálního a začátek tomu tak jaksi nenapovídal, protože na to bylo moře času (film má téměř 2h a půl), tak co se postupně odehraje a jak film pracuje s otázkou víry v našem světe je naprosto uchvacující, originální a zároveň velice jednoduché a prakticky se s pohledem PK ztotožňuji. Scéna ve studiu, kde PK reaguje na otázky guru je vrchol filmu a to konečné dopovězení příběhu mezi Jaggu a Saafrazem už jen třešnička. Podle mě tento film je klenot a právem patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím viděl. (21.02.2015)