Každým dnem

Nadherny film, ktory ma az trikrat priviedol k slzam. Homosexualny parik sa snazi prevziat do svojej opatery maleho Marca, ktory trpi Downovym syndromom. Ked sa mu konecne dostavi laska, aku v zivote od svojej matky nedostal, veci sa mozu zvrtnut nezelanym smerom. Mnoho ludi ma predsudky voci nekonvencnym parom, avsak je velmi nestastne, ak rovnaky postoj zaujmu aj institucie, ktore rozhoduju o osude dietata. Marco zbožňuje šišky a happy ending, docka sa ho aj tentokrat? (08.06.2013)

Pokud k filmu budeme přistupovat pomocí zvlášť cynického čtení, můžeme jej interpretovat jako snímek, který si pokládá otázku, zda je pro postižené dítě lepší vyrůstat se dvěma homosexuály nebo zemřít. Nicméně je zcela jisté, že toto téma Travis Fine otevírat nechtěl. Každým dnem totiž nevybočuje ze škatulek, nesnaží se pobuřovat, pohybuje se pouze v několikrát otestovaných, možná už příliš vyjetých, žánrových mantinelech. Dokonce jde v průměrnosti tak daleko, že i plakát je velmi podobný plakátům podobných slzopudných snímků. Ničím zapamatovatelné, avšak vzhledem k tomu všemu překvapivě sledovatelné. (15.11.2013)

Koncom sedemdesiatych rokoch v Kalifornii si do svojho poručníctva chcú vziať dvaja homosexuáli 14- ročného chalaniska s Downovým syndromom, na ktorého matka sere a navyše bola zabásnutá za prechovávanie drôg. Avšak po tom, ako pravda o ich nekonvenčnom vzťahu vyjde najavo, začne v súdnej sieni tvrdý boj o jeho získanie do opatery. Je to emociami nabitý film a zároveň ľahko stráviteľný, čo je v skutku, podľa mňa, ideálna kombinácia na spríjemnenie si piatkového večera s vypnutým mozgom. Či už s pivom, alebo bez piva, to je úplne jedno, pretože to, že ide o homosexuálny pár (pre tých s predsudkami) vôbec, ale vôbec nevadí. (26.04.2013)

Co bych tak mohla vypíchnout krom postřehu, že jsem už viděla mnohem hezčí transky, než je Alan Cumming? Ono tam vlastně bylo vůbec osazenstvo jako blázen - plačka Rudy, právník - takovej hovňousek, plus otylý dowňák ze sousedství - a ti prosím v sedmdesátých letech minulého století toužili vytvořit něco, jako rodinu... a vtip je v tom, že jsem si dovedla představit, jak s nimi příjemně trávím nějaké to uslintané odpoledne... A ač obyčejně nefandím záměrům homosexuálních párů pečovat o dítě, tady nebylo v podstatě co zkazit, naopak... Film o soucitu a touze pomoci, ať to stojí, co to stojí, je zároveň i příběhem o odvaze jít za svým štěstím - proti všem... Už zbývá jen dodat, že bych se trochu přela ohledně krásy Rudyho zpěvu :-) (02.05.2014)

Předpokládám, že cílem tvůrců bylo především dojmout a spravedlivě rozhořčit diváky. V obou cílech však snímek výrazně selhává především díky své šablonovosti. Lidé, kteří již mají něco nakoukáno, jednoduše na nabízené klišé neskočí úplně lehce. Scénář obsahuje celou řadu již stokrát slyšených replik, samotné postavy jsou psány podle příručky "zaručeného dojáku" a ani herecké výkony nejsou kdovíjak přesvědčivé. Dvě hvězdy jsou za to, že přes všechny výtky není film úplně nudný a obsahuje záblesky inteligentního interního humoru. Hudba: Joey Newman složil velmi nezajímavé klavírní variace, která jsou naštěstí doplněny povedenými autorskými kusy Rufuse Wainwrighta. (15.11.2013)