Babovřesky

Tak jsem se dověděl, že Babovřesky vidělo za jediný víkend 140.000 lidí, a průměrná cena vstupenky byla 150 Kč. A tak si říkám, že zde jsou opět - jak je u režiséra Trošky zvykem - samé negativní reakce, a aktuálně k 20.2.2013 29%, a již 789 hodnocení, ačkoli film je v kinech teprve od 14.2.2013. Dá se tedy předpokládat, že režisér Z. Troška má své diváky, má jich hodně, a ti zase rádi přijdou na jeho další filmovou legraci. (20.02.2013)

Nevidím důvod přidávat se k módní odpadové vlně, protože na rozdíl od mnohých odpadů jsem film viděl, protože je to lepší než všechny Kameňáky dohromady a protože jsem se občas zasmál. Ano, je to slabý odvar Sluncí, sen..., jenže když srovnám s hovadinami typu Poslední plavky, musím říci, že dívat se na to dá. Být tam více gotiky (strašidelná vila k tomu přímo vybízela), krve a sexu, dal bych ještě jednu hvězdu navíc... (06.10.2013)

Tenhle film mi utkvěl v paměti opravdu silně. Proč? Protože se mi stává málokdy, abych nějaký film nedokoukal a znechucením a úpornou nudou ho v polovině vypnu. Tady jsou ty dvě hodiny naprosto vražedné a nevtipné a vydržet se to jednoduše nedalo. Pochybuji, že by po té hodině došlo k nějakému drastickému zlepšení a tak si za hodnocením stojím. Na další díly odvahu fakt nemám. (24.05.2016)

Legrace sledovat, jak místní intelektuální "B"elita chrlí síru a oheň a do kina zatím i půl roku od premiéry proudí davy... Troška trošku točit vždycky uměl, takže když by se vykašlal na psaní a spolupracoval s trošku normálním scénáristou a vyhodil toho línýho kameramana (Břesky jsou plný kamerových nájezdů a klidně bych se vsadil, že to celé sesmolili s jedinou kolejnicí a jeřábem, všimněte si scény, kdy kamera otrocky objíždí schody Trudina domu, jaká nápaditost...), mohl by si kromě kasovních úspěchů vysloužit i mírnější reakce kritiky. Babovřesky (jakkoliv jsem deklamoval, že je nikdy vidět nechci, a taky jsem rád, že jsem nepřispěl přímo a nebýt workprintu, asi bych si to na Nově s nádavkem padesáti minut reklam nikdy nepustil) se nedokázaly a hlavně Troška asi ani nechtěl, když zaběhlý formát pro masy fungoval, vymanit z Kameňácké šablony. Takže epizodická osovost po dnech, opakovačky kokrhání kohouta na špalku točené naráz a pak rozstříhané, rodinný formát táta veřejný činitel, máma frustrovaná tátovou klesající potencí, mladší a starší dítě (tentokrát se Zdeněk pochlapil, obě holky a hlavně jejich spolužačky, jejichž primárním účelem je polapit mladé mužské diváky, stojí docela za to). Sice Kikinčukovi v komediálnosti chybí do Vydry asi jako Varům do Košic a Žilková nemá sexappelu ani desetinu Paulové, ale jinak jsou paralely zřejmé. Pár ubohých vtipů na okraj jako nostalgické vzpomínání na Kameňákov a kupodivu dost málo products placements. V zásadě bych vytknul jediné - NEVKUSNOST. Zdeněk Troška není žádný amatér, a právě jako ostřílený filmař by se měl od někoho naučit alespoň rámcově rozlišovat co ještě vtipné je a co připadá vtipné jen (a kdoví jestli) jemu. (10.07.2013)

Po mnohých letech jsem se podívala na Troškovinu, abych zjistila, že, i když tvrdí opak, pořád neumí točit komedie. Humor je násilný a školácký, často i rasistický a prostě zlý. Příběh nedává smysl a navíc Troška vykrádá sám sebe. Časté citace jeho Slunce, sena …byly protivné. Je to institucializované buranství, na kterém je nejhorší, že v jeho filmech není zdrojem posměchu, ale něčím, na co bychom měli být hrdí. (06.09.2016)