Peklo na talíři

Ano, stačilo by říct: "Lidé čtěte" a lidé začnou číst údaje na obalech a přemýšlet. Jenže pak přijdou lidé, jací opravdu jsou, a vyvstane sladká pravda, že i takhle prostou skutečnost je třeba opakovat 500x, ukázat na stovce konkrétních příkladů a pak až se dočkat toho, že pochopí i někteří inteligenčně zdrženliví. Přitom je to tak jednoduché. Jezte jen to, co umíte pojmenovat. (13.05.2016)

Jasně, strefovat se do ošizenejch potravin je jednoduchý jak přeprání devadesátiletýho stařečka. Vaněk není sám, kdo to ví, stačí třeba jen všechny ty spotřebitelský testy jako přílohy v novinách a podobně. Lidi se pohorší, znechutí, zanadávají si a zasmějí, hnusný konzervy si nekoupí, ale u dalších potravin na složení radši moc nekoukají, aby se nemuseli vzdát chutného vlašského salátku. Nicméně čistě z diváckýho hlediska nemám námitek. Vaněk je sympaťák, co pro vtipnou prupovídku nejde daleko, je to zajímavý a člověk se dozví spoustu užitečnejch novinek. Jako například, že polovina sortimentu v hypermarketech je zdravotně závadná. Koukat se na tohle mě vyloženě baví, hlavně když u toho vařím. (02.11.2012)

odborné filmařské komentáře některých uživatelů jsou v případě tohoto pořadu celkem úsměvné. Prý "vypointované dialogy" :D. No nic. Krása a kouzlo pořadu je vtom, že tupý český konzument se konečně bez obalu dozví co mu servíruje mazaný český obchodník s potravinami. Jeden chce za každou cenu ušetřit a druhý za každou cenu vydělat. A výsledkem je že v něčem co se jmenuje "Pochoutkový salát" je jeden hnus za druhým (korunováno ňamkou s názvem Výrobní samám). "Pochoutkáč" jsem baštil už před 20ti lety na střední ve školním bufetu a jestli tenkrát v něm Výrobní salám byl taky, by se dalo s úspěchem pochybovat. A o to běží. Díky Romanu Vaňkovi jsem přestal kupovat některé potraviny, které jsem nakupoval roky a u zbytku si sakra vybírám. Díky moc za tento pořad. (05.08.2013)

Vaňka, flíčka, či karikaturu na medvídka mývala, jak je libo, mám celkem rád a s jeho názory se ztotožňuji, taky kdo by chtěl žrát hovno obalené v nekvalitním cukru a ještě šizené na gramáži, ne? Ovšem za jeho hysterické stahy mimických svalů a excentrické výkřiky hodné Horsta Fuchse, doprovázející mnohdy očividné a tedy nepřekvapující sdělení, musím s michelinem dolů. Za výraz ŠMAKULÁDA, ze kterého mi na svalu prdelním naskakují puchýře jak filcky a filcky jak motokáry, jsem nucen Vaňka zkrátit ještě o druhou mišelinku a to i přesto, že facku, vyhánějící z rypáku pavouky na lyžích, by zasloužili především výrobci a jiní vychcánci, kteří si nás pletou se silážní jámou a kontejnerem na netříděný odpad. Zkrátka mě nenapadlo, že se amarounů dožiji v reálném životě, takže se stylovým kruci prdel a do psích náušnic loučím a těším se na shledanou u žrádla k žrádlu. (11.04.2013)

Hodně se mi líbí, že alespoň někdo upozorňuje jak se to má s potravinama, které lze zakoupit v českých luzích a hájích snad všech superhypermarektech. Tento pořad se dle mého nazáru nesnaží vnutit jen "ty dražší" potraviny, pouze poukazuje na rozdíl mezi výrobkem uměle vyrobeným (obarvený, ochucený... ) a poctivým kvalitním. Obchodníci se do nás snaží nacpat ledacos, jen aby na tom neskutečně vydělali, takže buďme rádi, že nás vůbec někdo něco přiučí, a to ještě zadarmo. Pan Vaněk je jako šéf českého kulinářského institutu jistě člověk na pravém místě. Díl sice trvá pouhých 5 minut, ale je tam vždy řečeno vše podstatné, s praktickými ukázkami a lehce humornou formou. (01.06.2012)