Konzultant

Místy hodně nejasný a nečitelný film vyzývající k téměř neustálé interpretaci, ve výsledku ale dost zábavný. Při tak hvězdném obsazení - skvěle zahraná mrcha Diaz, všeznalec a všudybyl Pitt, extravagantní Bardem, umírněný Fassbender a trochu nevýrazná Cruz - je docela překvapující rozpočet pouhých $25MM a už méně, že se film doma (v USA) nezaplatil (dle boxofficemojo.com k 26.12. necelých $17MM). O to však více přidal mimo zámoří (necelých $47MM). Takže vzhledem k nízkému rozpočtu to zas takový kasovní krach není. (31.12.2013)

Ted jsem si přečet komentář soudruha KarlaR a fakt se nedivím, že tzv. českou kritickou obec tady nebere nikdo vážně. Opravdu miluju ty prohlášení jménem lidu aneb nostradamus v akci "Kdyby u toho bylo Tarantinovo jméno, lidi by podle mě remcali o dost míň." No, ale jsem plnej obdivu ke KarloviR jak to vše chápe a díky své obdivuhodné bystrosti nepotřebuje nic polopaticky vysvětlit, na rozdíl ode mně, filmového supertupce, kdy mně v tomhle filmu spousta věci přišlo v duchu 1 + 1 = 3 a herecký výkony tak drtivě převýšily cokoli ostatního. (03.12.2013)

Hezky zabalená prdlačka, která mi voněla hlavně díky atmosféře kina na Waiheke (bod pro nás, =woody=) a díky hereckým výkonům. Chápu, že když kvůli ničemu jinému, tak kvůli nim stálo za to Konzultanta natočit. Akorát Andílek Cameron by si měla krapet upustit rtíky, neboť to vypadá, že je ve volném čase půjčuje dětem do bazénu jako rukávky. Co touhle odrážkou ve filmografii chtěl říct pan velkotovárník Ridley nevím, každopádně se docela těším, až Exodem zamíří zpátky do svého rajonu. Jo a ještě abych nezapomněl - miluju tyhle překlady... (Waiheke Island, NZ) (03.01.2014)

Velmi tvrdý a nekompromisní film plný odkazů, filozofie, životních mouder a pravd, jdoucí proti jakýmkoliv diváckým trendům, očekávající vysokou míru vašeho intelektu a umění číst mezi řádky. Nejednoznačné, nezařaditelné, přesto místy hypnotické a strhující. Pro člověka bez "životního nadhledu" film o ničem. Pro zbytek silný zážitek. Viděna extended verze. (09.02.2014)

Aneb kterak si nejlepší žijící zámořský spisovatel a nejlepší žijící britský režisér umělecky dvakrát moc nepotykali. Každý si jede to své, bez ohledu na toho druhého. A tak Cormac valí veškeré scenáristické poučky ignorující ryze symbolickou metaforickou existencionální rovinu plnou nejednoznačných postav, nastavování zrcadel, nevyřčených motivací a deklamací zdánlivě o ničem, ale ve skutečnosti o vykoupení, zatracení (ne)možnosti volby či předurčenosti a thrilleroidní linie je pro něj pouze nutnou (přesto chytřejší a reálnější než by se zdálo) spojující obezličkou. Ten druhý se naopak soustředí na to, co je zajímavé z žánrového filmového hlediska a tak postavy, přesah a natož nějakou symboliku neřeší. Výsledek je natolik specifický, svébytný a trefně obsazený (až na tu jednu výjimku potvrzující pravidlo... Ano, koukám na tebe Cameron), že má jednou nohou našlápnuto v určitých kruzích ke zkultovění a v těch zbylých k nepochopení, zatracení a hrsti Zlatých malin. (27.11.2013)